Stavební právo jsme nezprivatizovali

11/12/2018

Hospodářská komora nechce stát stranou, ale něco dělat. Proto se podílí na přípravě nového stavebního zákona. Odpovědnost nese MMR

Stavební právo ČR je v mizerném stavu. Podle mezinárodního srovnání jsme v délce povolovacích řízení pro jakýkoliv druh staveb v druhé stovce zemí, v nelichotivém sousedství zaostalých ekonomik. Plánovací a povolovací proces má až 11 navazujících úrovní: politika územního rozvoje, zásady územního rozvoje, územní plán, územní studie, regulační plán, EIA, několik desítek závazných stanovisek, územní rozhodnutí, integrovaná prevence a stavební povolení, z kterých existují různé výjimky, nebo je řízení možné různě kombinovat. Vše je neskutečně zpomalováno komplikovanou strukturou úřadů a dotčených institucí, mnohonásobnými odvolacími možnostmi a absurdními právy aktivistů zablokovat zejména cokoliv.

Dnes nelze rychle postavit snad ani kůlnu. Trpí tím občané, stavební firmy, developeři, podnikatelé, kteří chtějí postavit třeba jen malou novou výrobní halu, stejně jako stát, který je zoufale pozadu s infrastrukturními projekty všeho druhu. Po 29 letech od revoluce jsme v situaci, kdy se na stavebním úřadě investor nedozví, jaké podklady předložit, aby mu tento úřad vydal povolení stavět.

Transparentní proces

Petr Svoboda z katedry správního práva a správní vědy Právnické fakulty UK (LN 6. 12.) správně kritizuje státní správu za neschopnost zjednat nápravu. V létě letošního roku MMR sice zahájilo přípravu nového stavebního zákona, avšak s cílem uvést jej do praxe v roce 2027! Úředníci jsou buď spokojeni s dnešním stavem, nebo kritizují jen ty druhé. Samospráva sice pláče, že se bojí rozhodovat pod neustálou hrozbou konfliktu zájmů (v malé obci rozhodovat o stavbě, na které může mít člen zastupitelstva zájem), ale změnu nechce. Všichni si chtějí zachovat rozhodovací vliv. Na tom se pak přiživují různí poradci se skvělým byznysem.

Kritika státní správy je však asi to jediné, v čem s panem Svobodou souhlasím. Poukazuje na spolupráci MMR a Hospodářské komory a mluví o privatizaci stavebního práva. Především, k žádné privatizaci zde nedošlo. MMR je stále tím ministerstvem, které nese hlavní odpovědnost. Dále, HK nepodepsala s MMR dohodu o tom, že napíše nový stavební zákon, nýbrž jen memorandum o spolupráci. Podobný postup je naprosto běžný při přípravě mnoha předpisů mezi různými ministerstvy a různými institucemi. Taková spolupráce může nejlépe odrážet potřeby z praxe a vyvažuje akademický či úřednický pohled.

Za třetí, tvrzení, že „podstatou uzavřené dohody je závazek HK připravit návrh nového stavebního zákona a odpovídající závazek MMR tuto legislativní subdodávku přijmout“ je – pan Svoboda promine – nesmysl. V rámci spolupráce vznikl pracovní tým, který téměř každodenně konzultuje jednotlivé oblasti a hledá společný návrh, odrážející teze již schválené vládou, očekávání ministerstev i praktické zkušenosti z podnikatelského prostředí.

Celý proces je navíc transparentní a vyjadřovat se nad rámec běžné přípravy legislativy mohou všichni, včetně veřejnosti. Stejný nesmysl je tvrdit, že návrh zákona připravuje podnikatelský svaz. Spolupracuje na něm na odborné úrovni. Celý proces je zcela standardní, probíhají všechny konzultační aktivity a vypořádání, na MMR fungují obvyklé odborné pracovní skupiny. Nyní vzniká věcný záměr, teprve po jeho schválení bude proces pokračovat přípravou paragrafovaného znění. Všichni arbitři vyváženosti a správnosti legislativy stavebního práva zůstávají zachováni: na začátku MMR, připomínkové řízení, RIA, legislativní rada vlády, vláda, Poslanecká sněmovna, Senát a nakonec prezident republiky. Demokratický proces přijímání legislativy není dotčen.

Hospodářská komora se rozhodla nestát dále stranou, ale něco dělat. Stejnou šanci měli všichni, kdo naříkají na dnešní stav. HK je zřízena zákonem. Založil ji stát za účelem zastupování podnikatelů, mimo jiné i v legislativním procesu. Je připomínkovým místem a vše je řádně legislativně ukotveno. HK je ale také organizací s mimořádně rozsáhlým zdrojem informací a na celém projektu spolupracuje s velmi širokou skupinou dalších institucí. Příprava stavební rekodifikace se tak díky tomu fakticky stala věcí veřejnou s možností podílet se na ní všem, kdo mají zájem.

V rukách legislativců

Pan Svoboda ve svém textu píše, že příprava nového práva je prací pro legislativce. Rád jej ujišťuji, že celá rekodifikace právě v rukách legislativců je. Hospodářská komora je jen odborným partnerem, díky tomu je možné proces rekodifikace urychlit a namísto roku 2027 předpokládat s jeho platností o pět let dříve, v roce 2022. Stejný argument platí také pro obvinění, že zde dochází ke střetu zájmů. Myslet si, že na nové legislativě se nemají podílet ti, koho se přímo dotýká, je mylné a nebezpečné a je to právě důvod, proč některé zákony vzniklé v teoretickém prostředí nefungují a jsou opakovaně novelizovány.

Ti, kdo jsou dnes označování za aktivisty či občanskou společnost (a to zcela bez negativní konotace), mají široké možnosti předkládat náměty a připomínky a jsou to především oni, kdo nyní udává tempo (a někdy i obsah) legislativnímu procesu. Teď jsme to udělali my – otevřeně a transparentně se přihlásili o svůj díl práce a odpovědnosti. Nevím, co je na tom špatného.

Odpověď panu Svobodovi zakončím jednoduše – už jsme se na to nemohli dívat a jdeme s kůží na trh. Chceme novou stavební legislativu dříve než v roce 2027. Chceme ji pružnější, rychlejší, pro podnikatele vstřícnější, chceme zachovat právo veřejnosti vyjádřit se, nechceme však obstrukce, naschvály a nabubřelost samozvaných ochránců veřejného zájmu. Vím, že jdeme do rizika, vím, že leckdo čeká, že se spálíme. O to je to zajímavější.

Lidové noviny – 11.12.2018

Publikace