Sdílená ekonomika a ubytovací služby

25.10.2018 Ladislav Minčič

Hospodářská komora ČR uspořádala 23. října ve Florentinu kulatý stůl s cílem prodiskutovat věci, které souvisejí s férovým plněním daňových a poplatkových povinností poskytovateli ubytovacích služeb prostřednictvím digitálních platforem. Hospodářská komora ČR dlouhodobě sleduje trend rozšiřující se nabídky služeb v rámci tzv. sdílené ekonomiky, právě ubytovací služby patří vedle přepravy osob k těm, se kterými je sdílená ekonomika spojována nejčastěji. V závěru loňského roku komora organizovala sérii kulatých stolů na téma sdílené ekonomiky a letos v březnu k němu vydala i určitá doporučení (více ZDE).

Tato doporučení byla nedávno prezentována v hospodářském výboru poslanecké sněmovny za účasti mj. kompetentních úředníků ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva dopravy a ministerstva průmyslu a obchodu. Naše obvodní složka v Praze 1 vydala etický kodex pro poskytovatele ubytovacích služeb. Máme pochopení pro moderní technologie, které pomáhají tomu, aby se rychle a efektivně potkala nabídka s poptávkou. Na druhé straně je pravda, že se ekonomická ani právní podstata nabídky ubytovacích služeb zásadně nemění. Leckdy může rozdíl spočívat jen v tom, že „staří“ poskytovatelé (ubytovatelé) své povinnosti vůči městu a státu v dobré víře více méně plní, zatímco „moderní“ poskytovatelé na plnění svých povinností zapomínají. Řádní podnikatelé nejenom v centru Prahy mají zájem o férové podmínky v oblasti poskytování ubytovacích služeb.

Proto jsme 23. října zorganizovali setkání podnikatelů se zástupci orgánů veřejné moci. Podnikatele v čele s prezidentem Vladimírem Dlouhým reprezentovali další dva členové představenstva HK ČR, Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací, a Filip Dvořák, místopředseda obvodní Hospodářské komory Praha 1, dále pak prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza a několik zástupců byznysu včetně Airbnb. Diskutovat s podnikateli přišli vysocí úředníci ministerstva financí, finanční správy, magistrátu hlavního města a Úřadu městské části Praha 1.

Účastníci se shodli, že předmětem diskuse není autentické sdílení bytu nebo rodinného domu, kde majitel umožňuje bydlení či ubytování dalším osobám, které se společně skládají na úhradu výdajů souvisejících s provozem bytu nebo domu, ale aktivity, jejichž cílem je dosažení zisku, resp. vygenerování doplňkového příjmu. Zájem členů HK ČR je v nastavení a dodržování takových podmínek, které umožní férovou soutěž na trhu ubytovacích služeb. Opakovaně se diskutující vraceli k definici podnikání a živnosti, zda je stávající zákonné zakotvení včetně existující judikatury opravdu nepochybným vodítkem pro praxi.

V souladu s březnovými doporučeními představitelé HK ČR dávali ke zvážení zavedení finančního ukazatele (roční výše příjmů), který by vyjadřoval intenzitu vykonávané ekonomické aktivity s tím, že méně intenzivní aktivita podnikáním není. Zazněly i názory, že by se v případě redefinice podnikání mohlo uvažovat i o vymezení podnikání s vlastními nemovitými věcmi, při němž by kritériem bylo, zda jde o stavby, v nichž nemá vlastník trvalé bydliště.

Zástupci finanční správy poukázali na metodický pokyn z října loňského roku, kde jsou detailně rozebrány odlišnosti mezi nájmem a ubytovací službou a odlišnosti zdanění v tom či onom případě. Z podnikatelské strany přesto zazněla námitka, že bývají obtížně rozlišitelné pomezní situace.

Pokud jde o ne vždy identický pohled správce daní z příjmů a správce DPH, bylo konstatováno, že úplné srovnání definic na národní úrovni je obtížné už jen proto, že je DPH se všemi svými definicemi regulována na celoevropské úrovni. Efektivním příkladem srovnání podmínek by naopak měl být vládní návrh novely zákona o místních poplatcích, sjednocující stávající poplatky z ubytovací kapacity s poplatky za lázeňský a rekreační pobyt.

V souvislosti s nově konstituovaným jednotným pobytovým poplatkem se rozvinula živá diskuse o tom, zda by za poplatníka, kterým je vždy ubytovaný, měl být plátcem opravdu jen ubytovatel (tak je koncipována novela), anebo vždy vlastník příslušné nemovité věci, popř. zda lze do procesu zaangažovat zprostředkovávající digitální platformu.

Jak z hlediska správy poplatků, tak z hlediska správy daní by byla žádoucí součinnost digitální platformy, která disponuje řadou informací, které by mohly zrychlit, zjednodušit a zlevnit správu. Otázkou je jak součinnost uchopit. Většinový názor směřoval k dobrovolné součinnosti platforem, které by uzavíraly dohody s příslušným úřadem, ale objevil se i návrh na zákonem uloženou povinnost, která by mohla být vynucována dokonce pod hrozbou blokování příslušných serverů obsluhujících ubytovatele a ubytované v ČR podle vzoru regulace hazardních her.

Podrobně rozebíraným tématem byla i možnost zavedení zvláštní registrace pro poskytovatele ubytovacích služeb (případně i pronajímatele) podle vzoru některých evropských zemí, přičemž prostřednictvím platformy by mohli nabízet ubytování jen registrovaní. Zaznívala pro a proti. Namítalo se, že registrace není všelékem a že nijak nezlevní administrativu na straně státu, resp. samosprávy, naopak by zvýšila byrokratickou zátěž podnikatelů. Jistý potenciál registrace, zejména pokud by byla rychlá a jednoduchá (on-line), nakonec připustili všichni.

Pozornosti diskutujících neušla ani komunikace mezi finanční správou, vybírající daně z příjmů, z nemovitých věcí a z přidané hodnoty, a orgány měst a obcí, vybírajícími příslušné místní poplatky.

Prostor byl věnován také důležitosti edukace vlastníků, ubytovatelů i ubytovaných. K zodpovědnosti v této oblasti se přihlásila jak státní správa a samospráva, tak digitální platforma i samotní podnikatelé poskytující ubytovací služby. A to přesto, že si účastníci diskuse byli dobře vědomi, že vždy bude existovat nekalá soutěž, k níž může přispět jak vstup na trh takových zahraničních platforem, které nebudou chtít jakkoliv komunikovat s orgány veřejné moci, tak působení poskytovatelů ze šedé zóny, kteří vykonávají aktivity s vědomým úmyslem vyhnout se všem daňovým a poplatkovým povinnostem. Jde jen o to hledat přiměřené nástroje a postupy tak, aby dominovala férová soutěž.

Při diskusi často zaznívalo slovo Airbnb, což občas vyvolávalo výhrady přítomného zástupce této společnosti. Celkem pozitivně bylo přijato vysvětlení, že tak, jak se kdysi stal xerox synonymem pro kopírku, je dnes „airbnb“ synonymem pro digitální platformu zprostředkovávající ubytovací služby, takže se vlastně firma stává živou legendou své branže a svým způsobem může s takovýmto PR pracovat. Na závěr se účastníci shodli, že podobné diskuse s výměnou zkušeností a názorů budou pokračovat jak na půdě HK ČR, tak i v rámci dalších fór, která hodlá organizovat jak státní správa, tak samospráva i digitální platformy, pardon, airbnb.