Revize směrnice o vysílání pracovníků

10.06.2018

V roce 2017 zahájila Rada s Evropským parlamentem vyjednávání o návrhu revidované směrnice, která zpřísňuje požadavky na zaměstnavatele vysílající pracovníky, v tzv. trialozích, kdy instituce EU řeší kritické body návrhu, na nichž je složité dosáhnout shody. Vysílání pracovníků bude dle nových pravidel znamenat nadměrnou administrativní zátěž a bude mít pro řadu českých podnikatelů vysílajících pracovníky v EU destrukční účinky. HK ČR lobbovala u národních zástupců v Radě a v Evropském parlamentu zejména proti tomu, aby směrnice o vysílání zahrnovala též vysoce mobilní pracovníky v přeshraniční dopravě a podepsala prohlášení komor a svazu dopravců z členských zemí EU, ve kterém se požaduje vyjmutí mezinárodní silniční dopravy ze směrnice o vysílání. Dne 1. března 2018 se instituce EU v rámci trialogu shodly na vyjmutí silniční dopravy z pravidel směrnice o vysílání a řešení této specifické oblasti v rámci balíčku mobility, který v květnu 2017 předložila Komise, a který zahrnuje i otázku vysílání pracovníků v silniční dopravě. Proto bude třeba i nadále hledat takové řešení, které by minimalizovalo negativní dopady regulace vysílání pracovníků v dopravě na české přepravce.

Aktuální informace

Parlament na květnové plenární schůzi uzavřel komplikovaná jednání o tom, jak nastavit podmínky vysílání pracovníků v rámci EU a schválil finální podobu směrnice. Shrnujeme souvislosti.

Jak najít kompromis mezi ochranou sociálních práv na straně jedné a volnou hospodářskou soutěží na straně druhé?

Návrh revize současných pravidel pro vysílání zaměstnanců na dočasnou práci v rámci EU vydala Evropská komise v březnu 2016 a debata o něm rozděluje Evropu. Poslanci dokončili práci na svém stanovisku a na plénu 29. května 2018 posvětili kompromis, který vzešel z jednání s členskými státy.

Pracovní mobilita v EU

Podnikatelé mohou v rámci Evropské unie nabízet své služby v jiné zemi, aniž by tam museli vytvořit sídlo své firmy. Vyplývá to z jednoho z principů, na nichž stojí jednotný trh EU, a tím je volný pohyb služeb.


„Vyslaný“ pracovník je zaměstnanec, kterého jeho zaměstnavatel dočasně vyslal vykonávat pracovní povinnosti do jiného členského státu.

Na vyslané pracovníky se nadále vztahuje sociální systém země, odkud jsou vysíláni.

Mnohem běžnější formou pracovní mobility v EU je ovšem ta, kdy se lidé stěhují do jiného státu Unie kvůli dlouhodobé (víc než dva roky) nebo trvalé pracovní smlouvě. V unijním žargonu se jim říká „mobilní pracovníci“ a vztahuje se na ně systém sociálního zabezpečení hostitelské země. Mají stejná práva a povinnosti jako tamní zaměstnanci.

Jak vyvážit ochranu pracovníků a princip volného pohybu

V současnosti platí pro vysílání pravidla daná směrnicí z roku 1996. Ta stanoví minimum podmínek, na které má vyslaný pracovník nárok a které mu musí jeho zaměstnavatel zajistit. Jsou mezi nimi mimo jiné sazba minimální mzdy, maximální délka pracovní doby a minimální délka dovolené, podmínky pro zaměstnávání prostřednictvím pracovních agentur nebo bezpečnost při práci.

Evropská komise dospěla k závěru, že dvacet let stará směrnice už nestačí na regulaci současných podmínek na trhu a potřebuje revizi. Jednotný trh se rozrostl, prohloubily se mzdové rozdíly mezi jednotlivými členskými státy a snaha jich i nekale využít může být pobídkou k vysílání pracovníků.

Podle argumentace evropské exekutivy jde o to, že velké mzdové rozdíly narušují rovné podmínky mezi společnostmi a podkopávají tak bezproblémové fungování jednotného trhu. 

Vysílaní pracovníci si podle analýz Komise v některých případech vydělají jenom polovinu toho, co jejich místní kolegové odvádějící stejnou práci. Tím jsou jednak znevýhodněny místní firmy a jednak pracovníci samotní. Aktualizace pravidel je proto obhajována jak z hospodářské, tak ze sociální perspektivy.

Nedostatky současné úpravy navíc nechávají prostor pro obcházení zákonů. Ty zneužívají například společnosti s fiktivním sídlem (tzv. společnosti typu poštovní schránka).

Hlavní novinky revize

Revize směrnice je postavena na zásadě stejné odměny za stejnou práci, aby se vyrovnaly rozdíly mezi mzdami vyslaných pracovníků a pracovníků místních.

Hlavní změna se týká mzdových sazeb, na něž má vyslaný pracovník nárok. Nepůjde už jenom o minimální mzdu. Nový návrh počítá s tím, že se budou na mzdy v hostitelském členském státě vztahovat stejná pravidla, jaká stanoví všeobecně použitelné kolektivní smlouvy. Na vyslané a místní pracovníky se proto budou v oblasti mezd vztahovat stejná pravidla.

Revize cílí i na sladění stávajících právních předpisů pro agenturní zaměstnávání.

Po určité době se na vyslané pracovníky mají vztahovat všechna závazná pravidla na ochranu pracovního práva hostitelského členského státu. Vyslání by nemělo trvat déle než dvanáct měsíců, s možným prodloužením o dalších šest měsíců. Po uplynutí této lhůty se jedná o dlouhodobé vyslání a na zaměstnance se začnou vztahovat všechny předpisy hostitelské země týkající se pracovních podmínek.

Stanoviska poslanců

V Evropském parlamentu je za přípravu stanoviska ve výboru pro zaměstnanost zodpovědná dvojice zpravodajek: Francouzka Chartier a Holanďanka Jongerius. Francouzská poslankyně z politického klubu lidovců Elisabeth Morin-Chartier vysvětlila základní motivaci svého přístupu k jednáním o návrhu takto: “Revize směrnice o vysílání pracovníků je nanejvýš potřebná. Dnes máme příležitost vytvořit nosný sloup sociální Evropy. Stojíme před zásadním rozhodnutím: poddáme se národním rozdílům nebo ustojíme politickou jednotu? Ochranu evropských zaměstnanců a vytvoření férového rámce pro konkurenci mezi podnikateli bychom neměli dále odkládat.“

Podle nizozemské poslankyně za sociální demokraty Agnes Jongerius jde o to zastavit zhoršování podmínek na evropském pracovním trhu: „Kolektivní smlouvy, které chrání místní pracovníky, se budou v budoucnu vztahovat také na vysílané pracovníky. Tím konečně dosáhneme toho, že za stejnou práci ve stejném místě bude stejná odměna. Je to důležitý krok v ochraně pracovníků a k zajištění rovné soutěže. Tímto návrhem bojujeme proti nerovnosti a zajišťujeme práva pracovníků.“

Ve výboru pro zaměstnanost byla jedním ze stínových zpravodajů také česká poslankyně Martina Dlabajová z poslaneckého klubu liberálů. Ta ve finále hlasovala proti směrnici s následujícím odůvodněním: „Bohužel se nepodařilo udržet potřebnou vyváženost mezi zachováním volného pohybu služeb a ochranou práv pracovníků. Vydáváme se cestou omezování, které je pro naše podnikatele neúnosné, a obávám se, že pohyb služeb po EU bude možný už jen v jednosměrce. Tyto základní evropské hodnoty přece musíme chránit, ne je obcházet.“

Vysílání pracovníků v číslech

V celounijním průměru představují vysílaní pracovníci jen velmi malou část pracovní síly: 0,9% z celkového počtu zaměstnaných v EU  v roce 2015, něco málo přes dva miliony osob. Výrazný je spíš nárůst využití vysílání: Mezi lety 2010 a 2015 vzrostl počet vysílaných pracovníků o 41,3 %.

Pro některé země jsou čísla ovšem mnohem vyšší. Celkově bylo 86% všech vyslání směřováno do starých členských států EU a v absolutních číslech jsou nejčastější destinací vysílaných pracovníků Německo, Francie a Belgie, které dohromady hostí zhruba polovinu všech vysílaných pracovníků v EU. Nejaktivnějšími ve vysílání jsou pak Polsko, Německo a Francie. Každý druhý vysílaný pracuje v sousední zemi.

V České republice se podíl přijatých vysílaných pracovníků v celkové pracující populaci v roce 2015 vyčísloval na 0,4%. Tři nejčastější země původu byly Slovensko, Německo a Polsko. Z Česka bylo naopak v roce 2015 vysláno 0,8% lidí z celkové pracující populace; z nich skoro třetina do Německa. Údaje jsou založené na odhadech vycházejících z toho, co sami pracující nebo jejich firmy nahlásí pro účely sociálního pojištění. Může se stát, že někteří pracovníci jsou započítáni víckrát nebo naopak vůbec.

Vysílání pracovníků se používá zejména v sektorech, ve kterých  pomáhá naplnit poptávku po určitých specializacích nebo při nedostatku pracovních sil: Stavebnictví si z koláče celkového počtu vysílaných pracovníků ukrajuje 42%, výroba 21,8%, sektory vzdělávání, zdravotních a sociálních služeb 21,8%.

Více informací na oficiálních stránkách Evropského parlamentu: http://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20171012STO85930/vysilani-pracovniku-reforma-pravidel-a-stanoviska-parlamentu-infografika