Aktuální komentář k dění v EU: Finanční absolutorium Evropské komise a (naše) národní zájmy

11.04.2016

KOMENTÁŘ PORADCE PREZIDENTA HK ČR PETRA ZAHRADNÍKA

 Za klíčovou zprávu právě uplynulého týdne si troufněme označit tu, která souvisí s hlasováním Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) v Evropském parlamentu o udělení absolutoria hospodaření Evropské komise za rok 2014. A to nikoliv kvůli tomuto hlasování samotnému, jakkoliv důležitému. Kvůli dvěma zásadním věcem, které „nastavují zrcadlo“ dalekosáhlejším a významnějším jevům, než je jedno parlamentní hlasování o způsobu hospodaření evropské exekutivy v jednom konkrétním roce. Zaprvé, dokument, který toto hospodaření hodnotí, daleko přesahuje význam jednoho fiskálního roku a snaží se o osvojení a uchopení zcela nového pohledu na využívání prostředků Rozpočtu EU podle kvalitativně, výkonnostně a výsledkově náročnějších pravidel. Oč obsahu tohoto dokumentu, předneseném zpravodajkou tohoto tématu a místopředsedkyní Výboru CONT Martinou Dlabajovou, jde? Vychází z předpokladu, že právě teď nastává čas změnit v politice Rozpočtu EU zažité stereotypy. Rozpočet EU nejenže adekvátně nereaguje na nové výzvy, kterým EU čelí, ale prakticky nikdo si nebere ponaučení a nenese zodpovědnost, jaké výsledky jeho výdaje přinášejí a jaké reálné výkonnosti dosahují. Dokument tak usiluje a racionálně argumentuje ve prospěch zaměření se výdajů Rozpočtu EU na jasně zdůvodněné prioritní potřeby, které se pokud možno týkají celoevropských témat, a nikoliv na suplování ryze národních problémů, s nimiž si členský stát není vlastními silami schopen poradit a navíc ani nevyvíjí nějakou větší snahu, aby si poradil. Současně obhajuje, aby kritériem využití výdajů Rozpočtu EU nebylo pouze to, že se vynaloží v souladu s momentálně platnými pravidly (platná pravidla však ještě neznamenají dobrá a přínosná pravidla), ale aby hlavním nárokem byl reálný přínos, který tento výdaj přinese; a aby byl tento přínos měřitelný a efekt jednoznačně prokazatelný. Dokument usiluje o osvojení pravidel výkonnostní kultury (performance culture) v souvislosti s Rozpočtem EU, což vyžaduje úzkou propojenost mezi objemem a charakterem výdajů na straně jedné a ucelenou sadou výkonnostních ukazatelů, které výsledky a výkonnost měří na straně druhé. Osvojení výkonnostní kultury přitom není jednorázový krok, ale vývojový proces, předpokládající jak odpovídající právní prostředí, tak i výběr nástrojů, které povedou klíčové aktéry k jednání žádoucím směrem. Tento trend většího důrazu na výkonnost a výsledky je viditelný v nynějších aktivitách Evropské komise (Budget Focused on Results Initiative) i Evropského účetního dvora (struktura jeho Výroční zprávy pro rok 2014 a speciální kapitola zaměřená na výkonnost). V úsilí o výkonnost a výsledek je však nutné pokračovat a prohloubit propojení a vazbu prostřednictvím ukazatelů dopadové analýzy mezi Strategií Evropa 2020 a Víceletým finančním rámcem 2014–2020, resp. mezi jednotlivými Rozpočty EU pro příslušná léta. Výčet oblastí, které je zapotřebí zásadně zlepšit v souvislosti s důrazem na výsledek a výkonnost Rozpočtu EU, zahrnuje též oblast sdíleného managementu mezi institucemi EU, především Evropskou komisí, a členskými státy, neboť 76 % všech výdajů Rozpočtu EU je alokováno tímto způsobem. Čím lépe budou členské státy naplňovat národní kvantifikované cíle Strategie Evropa 2020, čím více bude Rozpočet EU s cíli Strategie Evropa 2020 propojen a čím lépe budou tyto cíle odrážet skutečné ekonomické, sociální, územní či environmentální potřeby EU, tím příznivější prostředí zdravého finančního a managementu vytvoříme k hladkému propojení mezi Evropskou komisí a členskými státy. Praxe spojená s využíváním Rozpočtu EU je navíc velmi komplikovaná. Efektivnosti rozpočtových procedur nepochybně prospěje nynější úsilí o zjednodušení veškerých aktivit s Rozpočtem EU spojených, které se týkají jak procedurálních záležitostí, tak věcí spojených s obsahem; toto úsilí by se mělo projevit ve snížení administrativního břemene a omezení praxe goldplatingu v jednotlivých členských státech. Rozpočet EU a jeho využívání by tak mělo být podle dokumentu k finančnímu absolutoriu hospodaření Evropské komise za rok 2014 v souladu s následujícími prioritami: 

  • osvojení zesíleného přístupu založeného na výkonnosti (performance-based) a zaměřeného na výsledky (result-oriented), který by vyvážil tradiční pohled souladu s pravidly (legality and regularity) a zajistil osvojení nových prvků, odrážejících stávající a budoucí potřeby financí EU;
  • zahájení nového finančního rámce 2014–2020 s důležitými a na kvalitu zaměřenými prvky představuje zásadní důvod pro změnu vyhodnocování rozpočtové politiky EU;
  • zesílené zaměření na výkonnost a výsledky předpokládá zlepšení práce s daty, jejich dostupností a disponibilitou v požadované podobě pro vyhodnocení reálných přínosů;
  • vyhodnocení kvality regulatorního rámce pro alokaci výdajů Rozpočtu EU (dosud je implicitně předpokládáno, že regulatorní rámec je koncipován správně; je tomu tak skutečně vždy?);
  • s ohledem na charakter aktivit podporovaných z Rozpočtu EU je důležité vnímat jeho vývoj nikoliv optikou příslušného roku, ale jako kontinuální střednědobý proces, v němž jednotlivá léta představují určitou vývojovou trajektorii, potřebnou k zajištění odpovídajících výsledků;
  • respektování velmi úzké propojenosti mezi Rozpočtem EU a novým paradigmatem hospodářské politiky EU i aktuální výkonností ekonomiky EU ve střednědobém kontextu;
  • potřebou kontinuity rozpočtové politiky EU a naplňování a vyhodnocování jejích cílů.

Zaměření se na tyto priority učinilo z dokumentu dobře strukturovaný, vnitřně logický a obsahově vyvážený tvar, který z rovnováhy vyvedla série pozměňovacích návrhů, jež neměla s původní koncepcí textu nic společného. Zaměřila se na prvoplánové pranýřování hříšníků (v tom duchu, jak vyhlížely v předchozích letech předchůdci tohoto dokumentu) bez ladu a skladu, zcela nahodile, vytržené z kontextu a bez známek návrhů, co s nastalou situací dělat. Je jasné, že v případě prosazování něčeho nového je obvykle kladen odpor a je potřeba přistoupit na kompromis. Motivy alternativ jsou různé; nejčastěji jsou dány pouhým stereotypem a zvykem dělat věci tak, a ne onak; někdy může být zájem cílený (stávající praxe se někomu hodila a v případě navržené nové tomu tak nebude); motivem může být i vyřizování si domácího špinavého prádla přes EU z důvodu neschopnosti nalézt dohodu doma a alespoň navenek vyhlížet jako společný obhájce jedněch národních zájmů. Bez ohledu na typologii motivu lze říci, že se dosavadní obětí předložených pozměňovacích návrhů stala Česká republika, neboť několik málo odstavců v padesátistránkovém dokumentu míří právě na ni kvůli jevům, které bezesporu existují i v řadě jiných členských států (na něž se však mezi předkladateli pozměňovacích návrhů jaksi pozapomnělo). Jevům, které navíc nejsou ze své podstaty až tak odsouditelné, jak by se mohlo z textu pozměňovacího návrhu zdát, a jevům, které jsou v textu těchto pozměňovacích návrhů popsány dikcí šestákových detektivek bez důkazů a stylem „jedna paní povídala“; které se tam objevily na základě jejich publikování v médiích značně periferního typu, a co je nejhorší, jemuž na světlo proslavení se za hranicemi České republiky mohli aktivně pomoci někteří nositelé státního občanství České republiky. A toto se tedy opravdu nedělá, aby se podobné spory vynášely ven s těžko dozírnými reputačními následky vůči celé zemi. 

Petr Zahradník, poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru

Publikace