Předsednictví EU jsme zvládli dobře. Hlavně ale udělalo z Česka silnějšího člena unie

V Česká republika má za sebou půlroční předsednictví Radě EU, kdy před naší zemí snad ani nemohlo stát více výzev. Zdědili jsme válku na Ukrajině, což vyžadovalo velkou politickou a humanitární obratnost. Hlavním tématem všakbyla reakce na energetickou krizi a doma se pak česká vláda musela potýkat s dvoucifernou inflací, s nespokojeností části populace i kritikou opozičních stran.

V dnešní době lidé nechválí své vlády nikde na světě. Rovněž Hospodářská komora vládu v uplynulých měsících často kritizovala. Řada věcí totiž mohla být udělána rychleji nebo efektivněji. Zpočátku si vláda vážnost situace neuvědomovala, když trvala na principiálně správném postoji, že žádné ceny se stropovat nebudou. Poté ji ale hrozba průmyslového kolapsu dohnala ke změně názoru.

Až příliš mnoho podnikatelů a manažerů vnímalo premiéra Fialu jako sice vzdělaného politologa, který však s ekonomikou příliš nedýchá. Z Jozefa Síkely se stal otloukánek, častovaný nelichotivým titulem nejhoršího ministra průmyslu v novodobé historii. A k tomu všemu se z jihočeských blat vynořil jakýsi Ladislav Vrábel, kterému se podařilo během podzimu dostat do Prahy na demonstrace desítky tisíc velmi nespokojených lidí. Vláda vypadala na odpis.

Dnes to ale vypadá jinak, vláda je na koni, zatím sice kulhavém, ale přece jen na koni. Určitě jí pomohly říjnové volby. Nicméně, hlavní pozitivum přišlo zvenčí, z evropského ocenění našeho předsednictví Radě EU. Řekněme nahlas, že Česko složilo úspěšný reparát za rozpačité předsednictví v roce 2009. Oceňujeme velmi náročné dojednání celoevropského stropu cen zemního plynu, které se ještě před pár měsíci zdálo jako téměř mission impossible, stejně jako podporu úspor, dohodu o společných nákupech plynu a zrychlení povolovacích procesů obnovitelných zdrojů, díky čemuž budeme méně závislí na dodavatelích plynu. A samozřejmě, oceňujeme podporu pro malé podniky i průmysl zastropováním cen elektřiny a plynu.

Petr Fiala již není pouhým českým profesorem, který je také premiérem, ale evropsky uznávaným partnerem. Jozef Síkela musí sám vědět, co udělat se svým ministerstvem, aby fungovalo lépe, stejně jako musí změnit komunikační strategii vůči české veřejnosti. Ale řekněme také nahlas, že na evropské úrovni odvedl Jozef Síkela dobrou práci, díky vyjednávacím schopnostem, jazykové vybavenosti a klidné povaze.

Vím, o čem mluvím, oceňují jej i evropští komoroví a průmysloví partneři. Spolu s prezidentem rakouské komory Haraldem Mahrerem jsme se účastnili listopadového jednání ministrů pro energetiku, poznali jsme absurdní postoje některých zemí, ale Síkela to prostě ustál. Nebyl sám, čeští ministři byli všeobecně oceňováni. Jistě, zásadní rozhodnutí o cenách plynu čekala na posun v názorech dvou hlavních zemí, Francie a Německa, ke kterému došlo až v prosinci. Bez kvalitního českého vedení by se však konečné rozhodnutí mohlo protahovat do dalších měsíců, pokud by k němu vůbec došlo.

Úspěšné předsednictví nesmí být ukončenou kapitolou, ale odrazovým můstkem. Za prvé, předsednictví stálo jen na pár špičkových lidech. Není žádným tajemstvím, že při společné přípravě zastropování cen v předvánočních týdnech jsme se, spolu s vládními představiteli, museli obrátit na nadnárodní poradenské firmy a na soukromé právnické kanceláře, neboť nikdo na ministerstvech nebyl schopen problematiku zvládnout. Ministerstvem místního rozvoje zpackaná úprava stavebního zákona nechť je podobnou výstrahou, nemluvě o dalších problémech.

Za druhé, České republice se otevřely dveře k jednání o energetice, Green Dealu nebo ESG, kde zájmy naší země jsou často dost odlišné od představ velkých evropských zemí. Spolu s partnery proto hledejme rozumná a ekonomicky přijatelná řešení. Silnější postavení, které nám předsednictví v Evropě dalo, jedině pomůže.

Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR

Hospodářské noviny, 4. 1. 2023