Stanovisko ATOKu k diskusnímu bloku Řemesla

13.03.2008

Dne 4. března se v Praze uskutečnilo další Klubové setkání členů HK ČR, tentokrát ho pořádalo živnostenské společenstvo ATOK.

Dne 4. března se v Praze uskutečnilo další Klubové setkání členů HK ČR, tentokrát ho pořádalo živnostenské společenstvo ATOK.


1.  dostatek kvalifikované pracovní síly

ATOK je toho názoru, že jakákoliv regulace ze strany státní správy nemůže přinést zásadní změnu v chování celého učňovského školství. Podrobněji na otázku proč odpovídá text níže (který jsem již jednou předložil představenstvu HK).Jedinou možnost vidíme v aktivním vstupu podnikatelské representace na „trh“, a tam vhodným motivačním programem, spojeným s kariérní politikou, vytvářet zájem o vstup absolventů základního vzdělání do učňovských oborů. Roli vlády pak vidíme v tom, aby podnikatelům vhodným způsobem „usnadnila“ to, že přebírají část odpovědnosti za vzdělávací systém, například vhodnou daňovou úpravou.Toto stanovisko navíc opíráme o zkušenost posledních deseti let, kdy se většina technologií mění tak rychle, že státní správa, s přirozenou setrvačností v přijímaní jakýchkoliv rozhodnutí,   není zárukou rychlého přenosu nových technologií do praxe. To jsou schopni zajistit pouze zaměstnavatelé sami. 2.  podpora drobných a malých podnikatelů Nemáme co dodat nad materiály předložené HK a podporujeme zcela její stanovisko 3.  boj proti nedeklarované práci Považujeme tento problém za velmi naléhavý, v praxi ČR používaný minimálně posledních 15 let. Navíc textilní a zejména oděvní průmysl je jím přímo dotčený, protože tajné dílny vietnamských a čínských „podnikatelů“ vytváří deformace na vnitřním trhu. Jsme toho názoru, že orgány, které mají ve své kompetenci boj proti těmto praktikám, neplní svoji roli a nálezy v této oblasti se podobají nejvíce náhodám. Dále se domníváme, že k odhalování těchto praktik se zdaleka nevyužívají všechny možnosti. V minulosti ATOK opakovaně upozorňoval na skutečnosti (propočty a odhady) podle kterých se až 1/3 spotřeby textilního a oděvního zboží dostává v ČR na trh mimo oficiální tržní systémy. Máme za to, že významná část této spotřeby pochází z těchto tajných dílen. Při posledním odhadu dělal celkový dopad do příjmů státního rozpočtu z těchto praktik řádově desítky miliard Kč ročně. V současné době odhadujeme, že se nedeklarovaná práce podílí ztrátách státního rozpočtu v rozsahu cca 1 mld. Kč za rok.  V Praze:          11. 3. 2008Zpracoval:       Ing. Jiří Kohoutek   _____________________________________________________________________________________ Jak dostat učně do učňáků ??? V návaznosti na diskuse o nedostatku kvalifikovaných pracovních a problémech učňovského školství se mně zdá, že pořád míříme „mimo“.K napsání tohoto článku mně přivedlo poslední jednání představenstva HK, na kterém se opět, po kolikáté již, diskutovalo na toto téma. Bezprostředně mně pak k tomu vyprovokovala obava Dr. Somra že „…. to zaplatíme sami“. Nejsem odborníkem na učňovské vzdělávání, ale protože nás současná situace také trápí, musel jsem o věci několikrát diskutovat, takže mně to přinutilo udělat si na to názor. Vytvářel jsem si jej marketingovým způsobem.
 Začal jsem úvahou kdo tvoří za našeho pohledu (podnikatelského) „trh“ ?Trh tvoří mladí lidé, kteří se rozhodují co budou dělat po základní školní výchově. Oni však nejsou ti, kteří rozhodují kam dále jít (alespoň ne většinou), to jsou jejich rodiče. Ti by ale povětšinou chtěli mít z dětí „vzdělance“, čili hledají, pokud je to jen trochu schůdné, studijní obory.
Závěr:

  • trh nechce učební obory a ani mnoho studijních oborů (my např. nedokážeme naplnit ani jeden, mimo designaturu)
  • trh nic nenutí tento přístup změnit (jak je vysvětleno níže)


Kdo vytváří nabídku a podle čeho?
Nabídku vytváří školy a učňovská zařízení a to podle předpokládaného zájmu trhu (rodičů).
Závěr:

  • každá škola i učňovské zařízení se snaží vymyslet a nabídnout něco co zabere u rodičů (nejlépe, právo, marketing, řízení, v nejhorším případě základy podnikání)
  • musí to tak dělat, jinak nebude mít žáky a bez nich nedostane finance (jak je vysvětleno níže)


Kdo dává finance?
Stát a protože stát neumí naplnit podnikatelskou roli (a pochybuji zda někdy bude umět), tak to řeší jedinou možnou cestou. Dá peníze tomu, kdo získá žáka (studenta), čili pasivně pokryje tržně vytvořenou strukturu Závěry:

  1. celý systém se chová naprosto tržně
  2. nebude-li ochota k zavedení regulace (neumím si z politického hlediska představit), bude to tak i nadále
  3. jedinou možností jak to změnit je, vstoupit na trh. A to tak, že my dáme finance a pak my budeme rozhodovat o tom co a jak se bude učit. Přidáme-li k tomu atraktivní budoucnost, můžeme přesvědčit (trh) rodiče, že dají děti k nám (do učňáků)
  4. musíme najít způsob, jak na to získat finance, nejsnáze asi daňovou úlevou
  5. takže suma sumárum obava Dr. Somra je na místě, ale jedinou cestou jak to změnit je „jít tomu naproti“ , povinnost „zaplatit to“ akceptovat, ale žádat refundaci těchto nákladů

 

/hledate-skoleni-delame-je-skoleni-seminare-webinare-komora/