Otazníky nad podporou OSVČ

05.05.2020 Anna Havlíková

Není třeba dlouze glosovat, že stávající situace ohledně pandemie koronaviru SARS CoV-2 s sebou přináší mnoho otázek, na které lze jen těžko najít jednoznačnou odpověď. Jedním z otazníků, který se vznáší nad legislativními opatřeními přijatými v posledních dnech, konkrétně nad kompenzačním bonusem pro OSVČ, je výklad podmínek, za kterých lze o kompenzační bonus žádat a jak bude zpětně kontrolována oprávněnost jednotlivých žádostí.

1. Právní základ kompenzačního bonusu pro OSVČ

Dne 14. 4. 2020 vyšel ve Sbírce zákonů nový právní předpis – zákon č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále jen „zákon o kompenzačním bonusu“). Tento zákon má napomáhat zmírnit negativní dopady událostí souvisejících se vznikem a rozšířením nemoci COVID 19 na osoby samostatně výdělečně činné, jejichž výdělečná činnost byla v jejich důsledku úplně či částečně utlumena. Tento kompenzační bonus se týká období od 12. 3. 2020 do 30. 4. 2020, tedy doby platnosti nouzového stavu. Výše bonusu činí 500,- Kč za každý kalendářní den bonusového období.

Podle tohoto zákona mohou o kompenzační bonus požádat osoby, které splňují zákonem stanovené podmínky.

Předně se musí jednat o osoby samostatně výdělečně činné ve smyslu § 9 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) (dále také jen „OSVČ“) s tím, že mezi tyto osoby jsou zahrnuty jak osoby, které tuto činnost vykonávají jako činnost hlavní, tak i osoby, které ji vykonávají jako činnost vedlejší, byť to neplatí zcela bezvýjimečně. Výjimkou je situace, kdy osoba vykonávající činnost jako vedlejší je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec (viz § 9 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 8 zákona o důchodovém pojištění).

Každá osoba žádající o kompenzační bonus pak musí být aktivní osobou samostatně výdělečně činnou v každém jednotlivém dni, za který má být kompenzační bonus poskytnut.

Základním předpokladem možnosti čerpat kompenzační bonus je, že výkon samostatné výdělečné činnosti žadatele byl v důsledku ohrožení zdraví nebo v důsledku výše zmiňovaných krizových opatření částečně či zcela utlumen, a to nad míru obvyklou.

Zde se pak dostáváme k poměrně zásadnímu momentu, který spočívá v interpretaci toho, co si lze představit pod částečným či úplným omezením výdělečné činnosti nad míru obvyklou.

Ustanovení § 3 zákona o kompenzačním bonusu totiž vyjmenovává důvody, které představují částečné či úplné omezení výdělečné činnosti nad míru obvyklou pouze příkladmo. Dle dikce předmětného ustanovení lze za takové důvody považovat zejména:

  1. nutnost uzavřít provozovnu subjektu kompenzačního bonusu či omezit její provoz,
  2. karanténu subjektu kompenzačního bonusu nebo jeho zaměstnance,
  3. péče o dítě v případě subjektu kompenzačního bonusu nebo překážky v práci spočívající v péči o dítě v případě jeho zaměstnance,
  4. omezení poptávky po výrobcích, službách nebo jiných výstupech samostatné výdělečné činnosti subjektu kompenzačního bonusu nebo
  5. omezení či ukončení dodávek nebo služeb potřebných pro výkon samostatné výdělečné činnosti subjektu kompenzačního bonusu.

2. Úvahy nad literou zákona a jejím výkladem

V této souvislosti si většina z nás patrně vybaví, jaká předcházela vzniku zákona o kompenzačním bonusu politická diskuze. Současné znění lze označit za jistý politický kompromis, který vznikl především v důsledku připomínek ze strany opozičních parlamentních stran, kdy vládní koalice, která návrh zákona v rámci legislativního procesu předložila, musela do jisté míry korigovat své představy o podobě zákona, a to ve prospěch subjektů kompenzačního bonusu, tedy ve prospěch osob samostatně výdělečně činných.

Vnímáme tedy poněkud znepokojivě některá prohlášení představitelů finanční správy ohledně případných postihů za neoprávněné čerpání bonusu, která se objevila ve veřejném prostoru a médiích krátce poté, co zákon o kompenzačním bonusu nabyl účinnosti, a dotčené OSVČ začaly žádat o kompenzační bonus.

Pokud věc zobecníme, tak podstata těchto znepokojivých prohlášení spočívá v tom, že finanční správa má pravomoc i mechanismy, aby oprávněnost poskytnutí kompenzačního bonusu kontrolovala, a to zpětně až po dobu 3 let. Samotná kontrola pochopitelně není onou znepokojivou skutečností. Problém vnímáme spíše ve způsobu interpretace této možnosti. Zákon o kompenzačním bonusu na jedné straně formálně zjednodušil výplatu kompenzačního bonusu na minimální možnou míru, za kterou lze považovat vyplnění formulářové žádosti obsahující čestné prohlášení o okolnostech, které podmiňují vznik nároku na kompenzační bonus. Na druhou stranu důvody, které zakládají vznik nároku, zákon vyjmenovává pouze demonstrativně. To ve světle některých prohlášení, která naznačují, že výplata kompenzačního bonusu může být předmětem kontroly ze strany správce daně v případech, kdy se jeví nárok jako neoprávněný, činí situaci nepřehlednou. Taková prohlášení by pak ve svém důsledku mohla do značné míry negativně ovlivnit rozhodování jednotlivých OSVČ, zda o výplatu kompenzačního bonusu požádat či nikoliv. Domníváme se, že vyvolání takovéto výkladové nejistoty je v současné situaci nežádoucí.

Bez ohledu na vyslovený názor je třeba upozornit na skutečnost, že vyplacený kompenzační bonus lze považovat za tzv. vratku daně, která může být ze strany správce daně předmětem kontroly již v průběhu zpracování žádosti, jakož i předmětem následné daňové kontroly, a to po dobu 3 let zpětně (počítané pravděpodobně od podání žádosti, popř. od posledního dne, kdy bylo možné žádost podat).

Je tedy nutné, aby si jednotlivé OSVČ pečlivě archivovaly veškeré podklady, ze kterých lze dovodit, že přijatá krizová opatření je zasáhla takovým způsobem, že došlo k faktickému omezení jejich činnosti.

Samozřejmě nelze vyloučit, že mezi žadateli z řad OSVČ se najdou i tzv. nepoctivci, kteří se budou snažit současnou situaci zneužít ve svůj prospěch. Považujeme však za poněkud nešťastné vyjádření ze strany představitelů Ministerstva financí ČR, že uvedení nepravdivých údajů v žádosti o kompenzační bonus může být považováno za spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), tedy spáchání zločinu podvodu v době trvání nouzového stavu, za který lze uložit trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Jednak, jak shora uvedeno, zákon o kompenzačním bonusu nedefinuje podmínky poskytnutí kompenzačního bonusu zcela konkrétně, ale pouze příkladmým výčtem, a není tedy vyloučeno, že o kompenzační bonus požádá OSVČ v dobré víře, že naplňuje podmínky pro jeho vyplacení, a následně může být dle úvahy finanční správy označena za pachatele přečinu podvodu, což je samo o sobě dost diskutabilní.

Za druhé se domníváme, že poukazování představitelů finanční správy na zločin podvodu není přiléhavé, a pokud by skutečně někdo prokazatelně podal žádost o kompenzační bonus v rozporu s podmínkami pro jeho poskytnutí, pak by jeho jednání naplňovalo spíše přečin dotačního podvodu dle ustanovení § 212 trestního zákoníku. U této skutkové podstaty zákon nepamatuje, právě na rozdíl od přečinu podvodu, na zpřísnění trestní sankce při spáchání takového činu v době trvání nouzového stavu. Úprava přečinu dotačního podvodu je tedy pro pachatele příznivější, protože za jeho spáchání lze uložit trest odnětí svobody v trvání až 2 léta, na rozdíl od přečinu podvodu, kde to může být až 8 let.

Domníváme se, že pomoc státu vůči OSVČ v podobě kompenzačního bonusu je důležitá a má své opodstatnění. V době, kdy Ministerstvo financí ČR připravuje pokračování této formy pomoci pro OSVČ na další období po 30. 4. 2020 by však nemělo ze strany důležitých představitelů naší země docházet k vyvolávání obav a strachu, že žádost o kompenzační bonus, která má být nyní prostředkem subvence státu ve prospěch OSVČ, by se mohla v budoucnu stát spíše jejich pomyslným strašákem.

Věříme, že všichni přistupují k této problematice zodpovědně a poctivě, stejně jako ke všem dalším opatřením a změnám, které nám současná nepříznivá situace přináší.

 

Mgr. Ondřej Ambrož

Felix a spol. advokátní kancelář, s.r.o.

Roušky a respirátory pro vaše zaměstnance skladem