Ochrana a licencování softwaru společnosti

01.02.2017

S rozvojem informačních technologií je spjata snaha podnikatelů vyvíjet vlastní počítačové programy, a to jak pro zefektivnění výroby, tak i z ryze komerčních důvodů, za účelem jejich prodeje. Účelem tohoto stručného přehledu je tedy nastínit základy právní ochrany takto vytvořeného softwaru.

Předně je třeba upřesnit právní povahu vytvořeného softwaru. Software může být, a ve většině případů je, autorským dílem podle § 2 odst. 2 autorského zákona, a to konkrétně v případech, kdy je vlastním duševním výtvorem autora. Takovému softwaru je tedy poskytována ochrana dle autorského zákona. Okamžikem vzniku autorského díla v případě počítačových programů je pak okamžik zápisu zdrojového kódu programátorem v rámci určitého programovacího jazyka.

Užívání softwaru pro osobní potřebu není, na rozdíl například od děl audiovizuálních, volným užitím. Fyzické osoby tedy musí i v případě osobní potřeby hradit licenční poplatek, pokud je stanoven. Právo na odměnu je jedno z majetkových práv autora, o němž si sám rozhoduje (tj. ten, kdo vytvořil software, může rozhodnout, zda bude tento software distribuován jako freeware, či jako komerční).

Pokud tedy určitý počítačový program naplní definici autorského díla – tj. je původním dílem autora a je vytvořen v objektivně vnímatelné podobě, lze jej chránit licencí. V rámci licence je možno i zakotvit výlučné právo autora k nedotknutelnosti díla a právo dát svolení k jeho změně – v takovém případě je k jakýmkoliv úpravám počítačového programu oprávněn výhradně autor. O těchto omezeních musí být uživatel vhodným způsobem a v dostatečném rozsahu informován. Musí mu být tedy zřejmé, že je obsah chráněn, jak je chráněn a co lze učinit pro legální užití (např. zaplacení licence). Proti případnému zasažení do uvedených autorských práv (např. neoprávněným rozmnožením softwaru) se lze bránit jak podle autorského zákona, tak podle občanského zákoníku podle ustanovení o nekalé soutěži, příp. o obchodním tajemství. Přípravu licence je vhodné svěřit právníkům, neboť orientace v této oblasti je pro laiky komplikovaná.

Další otázkou jsou případy, kdy dílo pro podnikatele (zaměstnavatele) vytvoří jeho zaměstnanec v rámci plnění povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu. Jestliže tedy pro zaměstnavatele vytvoří daný software například správce sítě nebo programátor, disponuje majetkovými právy zaměstnavatel.

Ochrany softwaru se lze domáhat i podle občanského zákoníku, konkrétně podle ustanovení o nekalé soutěži. Tento způsob připadá v úvahu zejména tehdy, když jiný autor software a jeho funkcionalitu zkopíruje. Vytváření podobného softwaru není obecně zakázáno – ostatně se s ním lze setkat poměrně běžně, a to jak v případě počítačového softwaru, tak i mobilních aplikací. Při vytváření podobného softwaru je však třeba zachovat určitá pravidla vztahující se k vytvoření vlastního zdrojového kódů (nikoliv pouhým přepsáním cizího softwaru) a zejména pak název a vzhled softwaru. Právě za situace, kdy je program natolik podobný, že může u uživatele vyvolat například nebezpečí záměny, lze se dovolávat občanského zákoníku.

Odbor legislativy, práva a analýz Úřadu HK ČR, leden 2017

/hledate-skoleni-delame-je-skoleni-seminare-webinare-komora/