Kousek do mozaiky

01.10.2020

O skutečných a domnělých pojistkách ke kurzarbeitu

Vláda po opakovaných koaličních a tripartitních jednáních nakonec schválila a do sněmovny poslala svůj návrh zákonného ukotvení tzv. kurzarbeitu, který by měl ještě na podzim vystřídat dobíhající dotační program Antivirus. Jedním z bouřlivě diskutovaných parametrů vládního kurzarbeitu je okolnost, že by ze mzdy za práci vykonávanou v době kurzarbeitu, která bude pochopitelně odpovídat menšímu počtu odpracovaných dní, mělo být odváděno zvýšené zdravotní pojistné. Formálně by se pojistné počítalo z průměrné mzdy zaměstnance, kterou normálně pobíral v čase před kurzarbeitem, nikoliv z fakticky vyplácené mzdy.

Na stránkách tohoto deníku nedávno analytik Michal Skořepa srovnal fungování kurzarbeitu s pojišťovacím systémem, přičemž naznačil, že vyšší odvod je žádoucí formou spoluúčasti zaměstnavatele (Jak nezneužívat kurzarbeit, LN 18. 9.). Pokud by se zaměstnavatel prostřednictvím vyššího odvodu na vyplaceném pojistném plnění, tedy na státní podpoře pro částečně zaměstnaného pracovníka, nepodílel, nenesl by sám žádné riziko a systém kurzarbeitu by zneužíval na úkor veřejných rozpočtů. Navíc ještě lepší fungování principu spoluúčasti Michal Skořepa vidí v končícím dotačním programu Antivirus, pročež ani není žádoucí nahrazovat jej novým kurzarbeitem.

Spoluúčast zaměstnavatele

Předně, podle analýz Hospodářské komory má při vhodně nastavených parametrech kurzarbeit šanci být pro daňové poplatníky podstatně levnější. Dále je při srovnávání Antiviru s kurzarbeitem podle našeho názoru mnohem významnější než hledání pojišťovacích analogií fakt, že Antivirus obecně pokrývá podporu i takových lidí, kteří nemusí po měsíce vůbec pracovat a ztrácejí pracovní návyky, a takových firem, které ani nemusí předstírat, že něco produkují. Na rozdíl od chystaného kurzarbeitu.

Pokud však přistoupíme na pojišťovací pohled, je třeba vzít do úvahy, že všichni zaměstnavatelé jsou do pojišťovacího systému povinně vtažení po celý čas svého působení na trhu. Jak před krizí, tak během krize, zaplněné ať už Antivirem, nebo kurzarbeitem, totiž odvádějí v mezinárodním srovnání jedny z vůbec nejvyšších odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Přitom pojistné na sociální pojištění obsahuje dokonce i část výslovně určenou na státní politiku zaměstnanosti. Oč více firma odvádí na pojistném, o to méně jí zbývá na výplatu vlastních mezd. Firmy a jejich zaměstnanci tak mohou legitimně očekávat, že v případě krize a problémů se zaměstnaností stát poskytne postiženým pojistné plnění.

Spoluúčastí zaměstnavatele v rámci kurzarbeitu je ovšem již samotné organizování pracovního provozu. Nese riziko, že se vyrobené zboží nebo vytvořená služba vůbec neprodají, anebo prodají pod výrobní cenou. Nese riziko, že během zkrácené pracovní doby výsledný produkt nebude ani dotvořen, když různé přípravné procesy zaberou celou zkrácenou pracovní dobu a další týden se bude začínat znovu od začátku. Ekonomická teorie i praxe říká, že celá řada aktivit je spojena s velkými fixními náklady, na nichž se ne vždy dá ušetřit. Zatímco efektivity lze dosáhnout dlouhodobým udržováním chodu firmy za průběžných variabilních nákladů. Ale ta průběžná fáze – po fixním „rozjezdu“ se v době kurzarbeitu vždycky přetrhne.

Shrnuto, zaměstnavatel se už tak podílí na krytí rizika, že zaměstnance prostřednictvím kurzarbeitu ve firmě neudrží. Není k tomu nutné ještě zvyšovat odvodovou zátěž zaměstnavatele. Ledaže bychom přijali princip, že stát má na zaměstnavatele přenést v co možná nejširší míře roli zdravotní a sociální pojišťovny. Princip vycházející z toho, že jsou zdroje kapitalistického zaměstnavatele neomezené. Nakonec právě z takového dogmatu vychází celá řada již uskutečněných nebo teprve zamýšlených opatření – zrušení karenční doby, razantní zvyšování minimálních a zaručených mezd, zavádění dlouhodobého ošetřovného, zkracování pracovní doby při zachování stávajících mezd, plošné prodlužování délky dovolené atd.

Obava ze zneužívání

Jedním ze Skořepových argumentů ve prospěch vyšší zátěže zaměstnavatelů je obava ze zneužívání kurzarbeitu. Tato obava je legitimní, ovšem z jiných důvodů, které jsou ale zásadního charakteru. Jedním z nich je fakt, že vládní návrh ignoruje celkovou situaci firmy při posuzování nároku na podporu v rámci kurzarbeitu, tedy zaměřuje se pouze na situaci konkrétního – byť i jen jednoho – zaměstnance, a nikoliv na stav firmy jako celku. Takové nastavení podmínek vstupu do kurzarbeitu povede podle našeho názoru nejen k neefektivním rozpočtovým výdajům, ale je i nežádoucím signálem podnikatelskému sektoru, že se zaměstnavatelé mají i v relativně jednodušších situacích spoléhat vždy na stát.

Dalším důvodem možného zneužívání je velmi vágní definice aktivačního momentu na úrovni jednotlivé firmy. Není nijak kvantifikováno, do jaké míry musí být firma postižena, aby si mohla podporu nárokovat, například že došlo ke snížení mzdových nákladů zaměstnavatele o 10 procent a k poklesu jeho tržeb o 10 procent. Transparentně nastavené podmínky by přitom mohly vést k zúžení okruhu firem zapojených do kurzarbeitu, protože ne všechny firmy musí být postiženy problémy svého odvětví nebo regionu.

V souvislosti s rizikem zneužívání kurzarbeitu zmiňuje Michal Skořepa zaměstnavatele. Přes všechny výhrady, které můžeme mít k rigiditě našeho pracovního práva, musíme konstatovat, že v něm existují efektivní pojistky. Neumíme si představit, že by sám zaměstnavatel vstoupil do kurzarbeitu a setrvával v něm dlouhé měsíce proti vůli dotčeného zaměstnance. Případné zneužití se tak neobejde bez spoluúčasti zaměstnance.

Na závěr konstatujme, že si umíme představit život i bez kurzarbeitu. To však dává smysl v rámci zásadní změny sociálního systému. Přechod k minimalistickému, sociálně úspornému státu je však obtížný, neboť společnost si na silnou přítomnost státu v sociální oblasti zvyká. Je-li tedy východiskem dnešní status quo, něco jako kurzarbeit do mozaiky patří. Zda se ale potenciál kurzarbeitu skutečně využije a zda zafungují pojistky proti jeho zneužívání, je nyní na poslancích a senátorech.

Lidové noviny, 1.10.2020. Text vznikl ve spolupráci s hlavní analytičkou Hospodářské komory Karinou Kubelkovou.

Roušky a respirátory pro vaše zaměstnance skladem