Komora usiluje o rovnováhu mezi klimatickou politikou a dopady na českou ekonomiku

18.09.2021

Státy Evropské unie schválily před dvěma lety pod názvem Zelená dohoda plán opatření, jak se vyrovnat s klimatickou krizí, změnit evropskou ekonomiku na zelenější a do roku 2050 vytvořit z Evropy klimaticky neutrální světadíl. Čeští občané však o tomto plánu stále mnoho nevědí a jen malá část z nich by dokázala odpovědět, co to vlastně ta dohoda je. A prakticky jen odborníci chápou, jak a zda je možné dohodu splnit a jak program konkrétně dopadne na podnikatele nebo život běžných obyvatel.

SPALOVACÍ MOTORY ROK 2030 MOŽNÁ PŘEŽIJÍ

„Nikdo nezpochybňuje potřebu reagovat na klimatické změny, rozhodnutí v rámci Evropské komise však přijímají lidé, kteří žijí ve své ‚slonovinové věži‘ a nemají kontakt s realitou,“ vysvětluje situaci prezident Hospodářské komory, ekonom a bývalý ministr Vladimír Dlouhý.

FIT-FOR-55 BUDE OBTÍŽNÉ V ČAS SPLNIT

Česká republika je totiž na přírodní obnovitelné zdroje (voda, vítr, slunce) chudá a z minulosti zdědila energetiku založenou na těžbě uhlí a jaderných elektrárnách. Některé velmi hlasitě propagované cíle Zelené dohody a plánu Fit-for-55 podle Hospodářské komory splnit prostě nemůže.

Z ČEHO BUDE ČESKO VYRÁBĚT TEPLO A ELEKTŘINU?

V posledních měsících také výrazně vzrostly ceny povolenek, a to až do té míry, že vládní diskuse, kdy definitivně ukončit spalování uhlí v elektrárnách a teplárnách, mohou být zbytečné. Podle Vladimíra Dlouhého podnikatelé v těchto odvětvích podnikání ukončí sami, protože jim ponese jen ztráty.

VYUŽÍT ŠANCI

Hlavním problémem tedy je, z čeho a jak vyrábět elektřinu a teplo. Další hrozba je technologické zaostávání. Naplnění klimatických cílů vyžaduje obrovské investice do už existujících technologií,
ale i do vědy a výzkumu, protože mnohé poznatky se ještě nedají v praxi použít. Evropská klimatická politika je rozdělena na dvé části, na „zakazovací“ část (nespalovat uhlí atd.), kterou česká ekonomika utrpí natolik, že nebude mít dostatek zdrojů, ať už finančních, výzkumných nebo lidských, aby naplnila tu druhou, „rozvojovou“ část politiky. Česko tak nemusí být schopno nové šance ani využít.

JE TO ZELENÉ, NENÍ TO ZELENÉ?

Podle Hospodářské komory začala Evropská komise taxonomicky třídit pojmy týkající se emisí, výroby a energetiky. Původně výraz taxonomie znamená systém klasifikace, který pojmenovává, uspořádává a třídí pojmy do hierarchického systému. V tomto případě jde o určení, které slovo je dost „zelené“.
„Nyní jsou nejzelenější slova fotovoltaika, biomasa a podobně. Pro nás bude zásadní, kam taxonomicky spadne plyn a jaderná energetika,“ říká prezident komory. „U plynu je to jasné, uhlíkovou stopu má, ale jedná se o to, aby byl taxonomicky uznán aspoň na přechodnou dobu, například do roku 2050.“

JÁDRO JAKO ZELENÝ ZDROJ?

Daleko složitější je to s jádrem. To uhlíkovou stopu nemá, ale mnoho Zelených a jejich stoupenců mu nechce přiznat statut zeleného zdroje, protože argumentují jaderným odpadem. Nejde přitom jen o akademickou diskusi. Pokud zdroj nebude taxonomicky uznán jako zelený, může Komise nebo i vlády
některých zemí bankám zakazovat poskytování úvěru firmám, které tento zdroj používají, pojišťovnám je pojistit a podobně.

EVROPSKÝ SYSTÉM SE JINÝM ZEMÍM NELÍBÍ

Další problém, na který Vladimír Dlouhý upozorňuje, je tzv. uhlíkové clo (Carbon Border Adjustment Mechanism), tedy mechanismus, kdy ten, kdo vypouští emise, za ně také platí. Obecně je to chvályhodný systém, neboť Evropa v zelené politice vede, zbytek světa však znečišťuje planetu daleko víc. Evropské firmy si stěžovaly, protože se tímto clem jejich výroba proti dovozu ze zemí, které tak striktní zelenou politiku nemají, o dost prodraží. Ve výsledku by se tak do Evropy mohlo dovážet více zboží třeba z asijských zemí a uhlíková stopa by tedy rostla výrobou i dopravou. Evropská komise se proto rozhodla zavést uhlíkové clo také na dovozy ze zemí, které patří k znečišťovatelům, i na vývozy mimo Evropu do zemí (firem), které znečišťují. To však mimoevropské státy vnímají jako porušení pravidel volného obchodu a lze čekat, že jiné země (Čína, Austrálie, Japonsko) na Evropu uvalí různá protiopatření. A to opět povede k zvyšování cen a snižování konkurenceschopnosti českých vývozů.

Podle prezidenta Hospodářské komory tyto otázky znamenají jen nástin problémů: „Na klimatické změny samozřejmě reagovat musíme, bude však nutné hledat rozumnou rovnováhu mezi nutnými ekologickými opatřeními a zachováním konkurenceschopnosti českého, ale i celkově evropského trhu,“ dodává Vladimír Dlouhý.

Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR

Deník, 18. 9. 2021

/nejcastejsi-pracovnepravni-preslapy-zamestnavatelu-webinar-hospodarska-komora/