Komentář ředitele Odboru legislativy, práv a analýz HK ČR Ladislava Minčiče

25.09.2015

Mají růst platy zaměstnanců státu rychleji, anebo pomaleji? Jednoznačná odpověď neexistuje

Z dokumentace k návrhu státního rozpočtu na rok 2016 vyplývá, že v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích má dojít k meziročnímu růstu prostředků na platy o 7 %. Zároveň se má zvýšit počet míst v rozpočtové sféře o 2,9 %. Čili je pro stávající zaměstnance rozpočtován, ceteris paribus, růst mezd o 4,1 %. Návrh rozpočtu pracuje rovněž s kategorií průměrná mzda – ta má v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích vzrůst o 4,4 %. Makroekonomický odhad Ministerstva financí pro rok 2016 má v případě růstu nominálních mezd a platů hodnotu 4,2 %, což má být zapříčiněno růstem jak počtu zaměstnanců v celé ekonomice, tak jejich mezd. Zaměstnanost by se přitom měla zvýšit o 0,2 %. Z toho vyplývá, že v roce 2016 stát hodlá svým zaměstnancům zvýšit platy trochu rychleji, než je předpokládaný vývoj mezd v soukromé sféře. Průměrná nominální mzda v celé ekonomice má v příštím roce podle odhadů MF dosáhnout hodnoty 27 500 Kč měsíčně, v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích si MF spočítalo průměrný plat na 27 008 Kč. Vzhledem k proporcím (co do počtu zaměstnanců) veřejného a soukromého sektoru lze odvodit, že v soukromém sektoru dosáhne příští rok průměrná měsíční mzda přibližně 27 600 Kč. Vidíme tedy, že vláda tyto řádově 2% nůžky mezi odměňováním v soukromé a veřejné sféře navrhovaným rozpočtem rozhodně nerozevírá. Na první pohled se zdá poněkud absurdní, kdyby plat zaměstnanců státu cele financovaný daněmi vybranými od soukromého sektoru obecně převyšoval mzdu v soukromém sektoru, tedy aby v zemi, která má ambici být demokratickým státem s tržní ekonomikou, vydělávali ti, kteří zdroje vytvářejí, méně než ti, co je spotřebovávají. K tomu evidentně v České republice zatím nedochází. Pokud jde o velikost rozdílu mezi oběma odměnami, tedy platem ve veřejné sféře a mzdou v soukromém sektoru, objektivní kriterium sotva existuje. Hodnotíme-li meziroční růst mezd v rozpočtové sféře, je vedle přirozené komparace se soukromým sektorem logické zkoumat dynamiku výdajů na platy v kontextu obecného růstu státního přerozdělování. Bylo by při tom ošidné měřit míru expanze státu pouze údajem o 7 % meziročním růstu prostředků na platy. Záleží na celkové tendenci a detailnější struktuře výdajů. Úhrnné výdaje podle vládního návrhu totiž rostou „jen“ o 2,5 %, často kriticky sledovaný podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích klesá. V případě platů zaměstnanců státu je rovněž legitimní otázka, zač jsou odměňováni. Zda jejich výkon odpovídá penězům, které jim soukromý sektor za poskytované veřejné služby platí? Pokud by nárůst kvality a rozsahu práce zaměstnanců státu oné platící většině vyhovoval, nic této většině nebrání, aby akceptovala návrh přiměřeného zvýšení platů. Takže se z tohoto zorného úhlu dostáváme k relativizaci absurdity situace, kdy by průměrný plat zaměstnanců státu byl vyšší než mzda v soukromém sektoru. Ilustrujme to na hypotetickém, zjednodušujícím příkladě: Vezměme úřad, jehož služby jsou shledávány racionálními a jako takové jsou platící většinou poptávány; počet zaměstnanců tohoto úřadu se sníží na polovinu, přitom však rozsah veřejných služeb (na něž jsou mnozí zvyklí) zůstane zachován a kvalita těchto služeb vzroste – pokud za těchto okolností bude schválen rozpočet úřadu toliko o čtvrtinu nižší, zvýší se platy zbylých úředníků o polovinu. Zobecníme-li to, potom ve státě s relativně malým počtem výkonných úředníků může platící většina strpět i zřetelně vyšší plat úředníka, než je průměrná mzda mezi touto platící většinou.

Ladislav Minčič,
poradce prezidenta HK ČR a ředitel odboru Legislativy, práv a analýz HK ČR

 

/nejcastejsi-pracovnepravni-preslapy-zamestnavatelu-webinar-hospodarska-komora/