Jak roztočit osudnou spirálu

10.06.2019

Souvisí spolu nějak zvažovaná sektorová bankovní daň, rostoucí rodičovský příspěvek a počet pracovníků přicházejících k nám z Ukrajiny? Ano, a dokonce víc, než to na první pohled vypadá. 

Ukazuje se, že i třicet let po listopadu 1989 je v České republice živá myšlenka inženýrských zásahů do fungování trhu, směle přehlížející komplexnější dopad odvážných návrhů. Sektorová bankovní daň se přinejmenším v posledním desetiletí opakovaně vrací do veřejné diskuse.

Je třeba popravdě poznamenat, že když se před lety jako dozvuk předchozí globální finanční krize odstartované pádem americké investiční banky Lehman Brothers objevil kandidát na sektorovou daň v podobě daně z finančních transakcí (FTT), bylo analytiky poukazováno na to, že by tato daň pokřivovala ekonomické prostředí více než třeba rovná daň z bilanční sumy, stanovená jednotnou procentuální sazbou.

Hrozba inflace 

Když však s nápadem daně z bilanční sumy nebo z aktiv přicházejí sociální demokraté, nikoho už ani nepřekvapí, že musí zahrnovat progresivní prvek v tom smyslu, že šikovnější a šetrnější člověk nebo firma, zkrátka bohatší subjekt, musí povinně odvést mnohem větší díl svého příjmu nebo majetku než ten, kdo je méně pilný, méně efektivní, méně úspěšný.

O sporném účinku progresivního zdanění se intenzivně diskutovalo třeba před posledními parlamentními volbami, kdy se sociální demokracie marně pokusila oslovit voliče nápadem několika sazeb pro daň z příjmů fyzických osob. Nedávný návrh daně z aktiv zase přehlíží jev zvaný daňová incidence. Jde o to, že faktické důsledky daně často nese úplně jiný subjekt než ten, který formálně daň odvádí.

Argument, že tvrdá soutěž na bankovním trhu nedovolí v souvislosti s novou daní zvyšovat ceny bankami poskytovaných služeb, je nepřesvědčivý. Je to podobné, jako kdyby při plošném zvýšení DPH bylo argumentováno, že zboží ani služby nezdraží, protože trh v rámci celého národního hospodářství určitě funguje, a to lépe než všelijak pokřivené trhy v jednotlivých odvětvích ekonomiky.

V uplynulém období banky snižovaly poplatky za své služby, návrh daně z aktiv by tento trend obrátil, pokud jde o poplatky, a nepochybně by působil ve směru zvyšování úrokových sazeb. Dražší úvěry a ostatní bankovní služby by zvýšily náklady firem, následně zpomalily pořizování hrubého fixního kapitálu nebo zvýšily cenu firemních produktů. V důsledku nižších investic by se oslabila konkurenceschopnost firem. Následkem vyšších cen zboží a služeb by zase vzrostla inflace. V reakci na cenový vývoj by centrální banka zvýšila své úrokové sazby, což by vedlo ke zvýšení sazeb v komerčních bankách. Dražší úvěry by opět zvýšily náklady firem… Spirála by mohla pokračovat.

Větší příspěvek, méně plen 

Ani zvýšený rodičovský příspěvek financovaný z výnosu progresivní daně z aktiv by nakonec nemusel stačit na dražší pleny, dražší dětské oblečení a dražší kojeneckou výživu. Efekt by ještě umocnilo, kdyby druhý, pracující rodič – vyjdu-li z předpokladu, že se o dítě stará pár – přišel kvůli ztrátě konkurenceschopnosti svého zaměstnavatele o pracovní místo a kvůli odstartovaným hospodářským změnám nové nenalezl.

Někdy se až zdá, že dnešní, v lecčems i sympatická levice a v řadě ohledů kultivovaní odboráři svými nápady chtějí stůj co stůj srazit českou ekonomiku do kolen – pátý týden dovolené, zkrácení pracovní doby, zrušení karenční doby… A je to o to víc zarážející, že doposud nenacionalistická levice začíná rozdmýchávat i národnostní napětí, když provokativně prosadila, že příchozí zahraniční pracovníci musí mít garantovanou vyšší mzdu než místní zaměstnanci. Jako kdyby šlo o to vytvořit prostředí příhodné pro zvrat polistopadového vývoje.

Bezpracných 10 miliard 

Spočívá-li dnešní společenský konsenzus opravdu v tom, že je nutno zvýšit rodičovský příspěvek – což není samozřejmé, jsou po ruce vhodné zdroje. Třeba v úspoře miliard na platy státních zaměstnanců, jak nedávno navrhla ministryně financí Alena Schillerová svou výzvou k zeštíhlení úřednického aparátu, přičemž by propuštění snadno nalezli v důsledku situace na trhu práce uplatnění v soukromém sektoru.

Anebo zmírněním meziročního růstu platů státních zaměstnanců, aby se dále nerozevíraly nůžky mezi nižšími mzdami v soukromém sektoru a vyššími platy těch, které si podnikatelé a jejich zaměstnanci svými daněmi a odvody platí.

Nakonec už to, že vláda počátkem června zvýšila kvótu na nábor zahraničních kvalifikovaných pracovníků v takzvaném Režimu Ukrajina na čtyřicet tisíc osob, zvyšuje podle propočtů Hospodářské komory díky daním a odvodům příchozích pracovníků příjmy veřejných rozpočtů nejméně o deset miliard korun ročně. A to bez jakéhokoliv dalšího opatření.

***

Někdy se až zdá, že levice a odboráři svými nápady chtějí stůj co stůj srazit českou ekonomiku do kolen.

Mf DNES – 10.6.2019

Publikace