Dluhy u nás nejsou katastrofa

04.12.2019

Aniž bych zpochybňoval leckdy opravdu těžkou situaci některých firemnebo občanů, mediální obraz Česka jako země chronických neplatičů, země, kde je velká část občanů uzavřena v dluhových pastích, neodpovídá tak úplně realitě.

Češi jsou příkladně odpovědní. Podívámeli se na poměrový ukazatel mezi celkovými úvěry a celkovými vklady, vyplývá z posledních dostupných údajů ČNB v procentním vyjádření u firem hodnota 110 procent a u domácností 63 procent. Souhrnný poměr za firmy a domácnosti je potom 76 procent. To jsou v mezinárodním srovnání mimořádné poměry.

Když jsem před pár lety zkoumal obdobné ukazatele třeba v Německu nebo Rakousku, chování domácností bylo víceméně srovnatelné. Zásadní rozdíly však byly ve firemním sektoru. Poměry v těchto sousedních zemích byly – a jsem přesvědčen, že během času zůstaly – dvoj- až trojnásobně vyšší. Míra úvěrů v selhání je u nás také nízká, v loňském roce činila 2,1 procenta. Podle dat Eurostatu byla u nás v roce 2018 opožděna se splácením hypoték, nákupů na splátky, ale i plateb za nájem a energie jen tři procenta domácností. Česká republika je v tomto žebříčku na 1. místě mezi zeměmi Evropské unie.

Hospodářská komora ČR se jako reprezentant podnikatelské veřejnosti zcela přirozeně zajímá o otázky dluhů vznikajících v soukromoprávních vztazích. Jde především o pohled věřitelský, kdy se řada podnikatelů potýká s pohledávkami za svými obchodními partnery či se špatnou platební disciplínou spotřebitelů, kteří řádně neuhradí odebrané zboží či služby. Na druhé straně i podnikatelé vnímají dluhy očima dlužníka.

Zdaleka ne vždy je to výsledkem záměrného prodlení při plnění vlastního závazku, často k tomu dochází kvůli neúspěšnému podnikatelskému projektu, prohře s konkurencí nebo selhání obchodních partnerů. Důležitou součástí dluhové problematiky jsou záležitosti platební neschopnosti, a to ve všech jejích aspektech. Zapojili jsme se například do projektu Evropské asociace obchodních a průmyslových komor Eurochambres, který měl za cíl vybrat a zavést do praxe nejlepší příklady ze zemí EU, co se týká postupů předcházení a včasného rozpoznání úpadku především drobných podnikatelů. Cílovou skupinou byly jak právnické, tak fyzické osoby, u kterých je větší pravděpodobnost úpadku či v úpadku již jsou, případně již úpadkem prošly.

Strašidlo bankrotů

Při zkoumání souvislostí platební neschopnosti léta spolupracujeme se společností InsolCentrum. Z komplexních statistických údajů zpracovaných společností jasně vyplývá, že strašidlo bankrotů není takovou hrozbou podnikání. Jistě, mnohé je dáno poměrně dobrou kondicí naší ekonomiky, ale okolnost, že se v konkurzu nacházejí pouze 0,2 procenta všech živnostníků a 0,7 procenta obchodních společností, je pozitivní zprávou. Samozřejmě jsme si vědomi okolnosti, že riziko úpadku je nedílnou součástí podnikatelského života. Lze zde připomenout poučky o očistné úloze konkurzu, o druhé šanci, kterou nabízí podnikatelům, i ono pověstné „kdo neprošel konkurzem, neví, co je opravdové podnikání“.

Trochu překvapivá je skutečnost, že v současnosti probíhá v Česku pouhých 44 reorganizací, osobně jsem se domníval, že tento nástroj bude v praxi uplatňován častěji. Předmětem dalšího zkoumání ze strany InsolCentra i komory určitě bude i podstata tohoto čísla.

Výsledky provedených analýz ukazují překvapivě dobrou schopnost Čechů v oddlužení uspokojovat své věřitele. Na druhé straně potvrzují očekávaný fakt, že uspokojení věřitelů je tím vyšší, čím vyšší je osobní majetková odpovědnost dlužníka – pouze sedm procent v konkurzech firem, 16 procent v konkurzech živnostníků a 56 procent v případě osobních oddlužení.

Naší ambicí je podílet se na formování objektivních ucelených informací o dluhové problematice, zejména díky propojení věrohodných údajů z insolvenčních řízení se spolehlivými daty o exekucích. To je i jeden z důvodů, proč v listopadu hospodářská komora podepsala memorandum o spolupráci, podpoře a poskytování informací s exekutorskou komorou.

Zákonná regulace úpadku je jako jakákoliv jiná regulace podnikatelského prostředí pozorně sledována zástupci byznysu. Zmiňuji to v souvislosti s legislativními změnami – nedávnými i těmi chystanými. Připomenu, že před necelým půlrokem nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona, která mimo jiné v důsledku odstranění povinnosti splatit alespoň 30 procent pohledávek nezajištěných věřitelů zpřístupňuje tuzemský institut oddlužení širšímu okruhu dlužníků.

Hospodářská komora se obávala tohoto rozvolnění, neboť vidíme riziko určitého morálního hazardu, aby se nesnížila stávající platební disciplína dlužníků. Je přitom nepochybné, že dosavadní rámec dobře fungoval, což ilustruje již zmíněný fakt, že ze 100 půjčených korun získal k 1. lednu 2019 věřitel od dlužníka, který prošel oddlužením, v průměru 56 Kč, přičemž jen v 10 procentech případů nedostal věřitel zpět ani korunu.

Podnikatelé upřednostňují stabilnější právní rámec. Rozumíme tomu, že některé změny jsou unijního rázu, a asi se tak nevyhneme implementačním novelám. Nicméně pokud jde o naši vlastní národní iniciativu, měli bychom i v oblasti insolvenčního práva přihlížet k tomu, že zavedená, v praxi fungující pravidla není třeba korigovat.

Mf DNES, 4.12.2019

Než bude pozdě