Čas na pozitivní pragmatismus

Jak válka na Ukrajině dlouhodobě změní ekonomickou a sociální situaci v Česku? Scénářů je více, ale žádný z nich nebude znamenat návrat k normálu, jaký jsme znali.

Rusko-ukrajinský konflikt zřejmě na léta změní hospodářskou a sociální situaci v České republice. Scénářů dalšího vývoje je řada, žádný ale nebude znamenat návrat k normálu, jak jsme jej znali v době před konfliktem a před covidem. Ponechám stranou zcela fatální – a snad stále ještě nepříliš pravděpodobné – vyvrcholení napětí, tedy jaderný konflikt, v němž by nebylo vítězů, ale jen poražených. Mnohé bude záležet na tom, kdo a za jakých okolností válku vyhraje.

Vyhraje-li Rusko s tím, že se Česko následně vrátí do sféry jeho vlivu, nebude až tak důležité, zda tomu bude předcházet eskalace a rozšíření konfliktu na naše území. Svým způsobem jsou ta tři uplynulá desetiletí míru, svobody, demokracie a snahy o budování tržní ekonomiky tak trochu zázrakem. Na druhé straně ani vítězství Ukrajiny nebude znamenat, že na vše rychle zapomeneme.

Lze předpokládat, že velká část uprchlíků nebude spěchat zpět do zdevastované vlasti – a tak jako tak tady zůstane. Než se začlení, než přestanou být zdravotní či dokonce bezpečnostní hrozbou pro původní obyvatele, než se dokážou sami o sebe postarat a než začnou plnohodnotně přispívat k tvorbě hrubého domácího produktu a k soustavnému generování daňových a pojistných příjmů, pokud k tomu vůbec dojde, může trvat jednu či dvě generace.

Ale ani vyústění tohoto pozitivního scénáře nebude návratem, protože struktura běžných i výhledových problémů, které by se v takovém případě řešily, bude zcela jistě odlišná. Toho bychom si měli být vědomi.

Najednou je všechno jinak

Mimořádně riskantní je souběh ambiciózní klimaticko-energetické politiky Evropské unie, ještě vlastně ani nezapočatého zotavování z koronavirových restrikcí (vedoucích mimo jiné k zásadním defektům v globálních obchodních řetězcích a poškození řady firem) a právě probíhajícího konfliktu ve východní Evropě.

Již se zdálo, že nová česká vláda nachází recept na ozdravení státního rozpočtu, mnozí začali věřit tomu, že přechod k nízkouhlíkové ekonomice je možná skutečně i příležitostí pro rozvoj nových technologií a změnu životního stylu, již se na obzoru rýsovalo uklidnění společnosti, vyčerpané dohady o efektivitě postupu vlád při řešení koronavirové krize, když jsme si uvědomili, že existují zásadnější, přímo existenční výzvy a hrozby, jimž jsme zcela odvykli.

Rusko-ukrajinský konflikt tak trochu marginalizuje diskuse analytiků o tom, zda bude letošní inflace 10, nebo 15 procent, zda a do jaké míry je ji schopna operativně ovlivnit měnová politika České národní banky nebo jestli je, či není na pořadu dne přijetí eura.

Jsem nadále přesvědčen, že základní lidská práva, jako je právo na život, majetek a svobodu jednání, jsou univerzální hodnotou, kterou si musíme hájit, pokud nám ji chce kdokoliv vzít, a musíme se ohrazovat proti vyvolávání násilí vůči člověku, ať se děje u nás či kdekoliv v zahraničí. Hlavním tématem dne je nikoliv růst cen, hledání alternativních trhů, přechod k jiným technologiím, ba ani aktuální výše schodku státního rozpočtu, ale hrozba násilí a fakt, že v ohrožení jsou – ano, i u nás – základní lidská práva. Na druhé straně musíme být pragmaticky připraveni na to, že naše země musí koexistovat se státy, které tuto univerzální hodnotu nevyznávají.

S Losnou i Mažňákem

Právě posledně zmíněný pragmatismus je velkým rizikem. Toto riziko může sehrát jak pozitivní, tak negativní roli. Pragmatismus by neměl degradovat do zbabělého oportunismu. Není pravda, že koncept tzv. svrchované demokracie, po desetiletí uplatňovaný v největší zemi světa, je kompatibilní se svobodou a demokracií, na niž jsme si v Česku zvykli.

Hrozba, které čelíme, je nesouměřitelná s našimi domácími půtkami ve smyslu, kdo je s Babišem (Zemanem, Klausem, Fialou, Bartošem – další jména si můžete dosadit dle svého vkusu) a kdo je proti němu, nebo zda řízená evropská integrace plná všelijakých kvót nesklouzává do neférového diktátu.

Pozitivní pragmatismus znamená uvědomit si, že myšlenka absolutní rovnosti příležitostí pro všechny lidi je škodlivý mýtus. Ve skutečnosti jsme všichni rozdílní, jedineční, rodíme se se zcela různými dispozicemi, jsme vychováváni v různých kulturních prostředích, sdílíme různé tradice. Nelze upírat nikomu volbu masochisticky rezignovat na svá základní lidská práva, tak jako nelze nikomu odepřít možnost iracionálního chování.

Můžeme a musíme s tím žít potud, pokud takové sebeobětování a nerozum nevedou k bezprostřednímu ohrožení našich vlastních životů, majetků a naší vlastní svobody. Jestliže však k takovému ohrožení dojde, je třeba aktivně konat.

Ano, i pozitivní pragmatismus něco stojí – za bezpečí a ochranu je třeba platit. Třeba menším aktuálním komfortem v důsledku soužití s uprchlíky, přechodným snížením osobního blahobytu a obchodního zisku nebo i půjčkou od našich potomků, kteří budou splácet naše dnešní rozpočtové dluhy.

Mf DNES, 22. 3. 2022