Bez kvalitních řemeslníků to nepůjde

23/05/2019

„Pepíčku, čím chceš být?“ ptá se maminka svého čtrnáctiletého syna. Odpoví-li, že se chce vyučit pokrývačem, maminka (alespoň podle sociologických a dalších průzkumů) obvykle znervózní. Řekne-li, že Franta s Jirkou to zkusí na gymnázium a on s nimi, je maminka ve většině případů spokojenější.

Podle Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů ČR chybí v naší zemi přes tři tisíce odborníků. Práce je dost a mzdy nadprůměrné, výjimkou není nástupní plat 30 tisíc Kč, zkušenější řemeslník si průměrně vydělá i kolem 50 tisíc Kč měsíčně. Po pracovních oborech tohoto cechu je největší hlad – paradoxně o ně ale mladí lidé mají nejmenší zájem. Podíváme-li se na celý pracovní trh, chybí až desítky tisíc řemeslníků. Především se jedná o zedníky, elektrikáře, truhláře, instalatéry, klempíře, malíře, obkladače, zámečníky a řadu dalších profesí. Co s tím?

Nejdříve trochu dobrá zpráva: zastavil se pokles počtu patnáctiletých, kteří v naší zemí žijí. V roce 1990 jich bylo cca 190 tisíc, v roce 2015 o 100 tisíc méně, v roce 2024 jich má být už zase 120 tisíc. To určitě zvýší počet studujících ve všech druzích středního vzdělávání. Takže demografie bude alespoň na chvíli na naší straně (ale ne moc dlouho).
Osobně se domnívám, že gymnázií máme u nás příliš, ale statistiky to až tolik nepotvrzují.

Podíl žáků vstupujících do 1. ročníku gymnázia (u víceletých do vyššího stupně) stagnuje někde kolem 22 %, podíl studentů odborné přípravy je přes 70 %, což je nejvíc v Evropské unii. Je to jistě dáno tím, že jsme zemí s vysokým podílem průmyslu (nejvíce žáků je ve strojírenských a elektrotechnických oborech), ale i zemí turisticky atraktivní (zájem je o gastronomii, hotelnictví a služby obecně). Takže kde je problém?

Je jich několik. Prvním je atraktivita profesí – jsou učební obory, o které zájem převyšuje požadavky. Počet přihlášených na obor kadeřník je obvykle o 30 % vyšší, než je počet přijímaných, u cukráře je to trvale o pětinu více. Na druhé straně o některé obory prostě zájem není a dokonce to není dáno výší očekávaného platu.

Rostoucím problémem jsou předčasné odchody ze vzdělávání. Teenageři během studia nemají trpělivost dostudovat a chtějí si rychle vydělat alespoň nějaký plat. Ale že to je celoživotní cesta k nízkému platu, to jim buď nikdo neřekne – nebo řekne, ale oni neslyší. Z hlediska celé ČR v roce 2017 odešlo předčasně z učení skoro 7 % žáků, ale ve složitějších regionech (Ústecko, Karlovarsko) to bylo téměř 16 % žáků. Navíc absolventi až příliš často nacházejí zaměstnání mimo studovaný obor, když dvě pětiny vyučených při svém pracovním uplatnění vůbec nevyužívají svou kvalifikaci.

Třetím problémem je vzdělávací politika státu a spolupráce se zaměstnavateli. Ministerstvo školství sice schvaluje tzv. rámcové vzdělávací programy, které si pak školy mohou přizpůsobit podle konkrétních potřeb svého regionu. Jsou však zastaralé a jejich současná revize probíhá jen pomalu. Pokud nebudou lépe odpovídat kvalifikačním požadavkům zaměstnavatelů, celá revize bude jen plácnutím do vody. Mívali jsme na základních školách slavné předměty – „dílny“ a „pozemky“. Spolu s ministrem Havlíčkem to dnes chceme moderně oživit povinným předmětem „technika“, ale ministerstvo školství se – bůhví proč – brání.

No, a konečně je tady ta Pepíčkova maminka a stereotypní představy o tzv. špinavých profesích, které jsou 20 a více let staré. Většina řemeslných profesí je dnes na vysoké technologické a odborné úrovni, ve slušném pracovním prostředí a hlavně dobře zaplacená. Nekvalifikovaní lidé, ale i někteří středoškoláci, budou nastupující robotizací ztrácet práci, ale všude, kde hlavní úlohu bude hrát zručnost a vynalézavost (případně kde člověka stroj nenahradí), tam bude mít řemeslo pořád zlaté dno. A možná i více než dnes.
Potřebujeme kvalitní řemeslníky, bez nich to nepůjde.

***
Většina řemeslných profesí je dnes na vysoké technologické a odborné úrovni, ve slušném pracovním prostředí a hlavně dobře zaplacená.

Týdeník Květy – 23.5.2019

Publikace