Aktuální dění v EU: Překvapení příjemné a nepříjemné: Aneb personální politika EU – Česká republika

13.01.2017

KOMENTÁŘ PORADCE PREZIDENTA HK ČR

Tento týden umožnil neuvěřitelně ilustrativní porovnání dvou naprosto, ale zcela odlišných situací v problému, který nejsme schopni uspokojivě řešit po celou dobu našeho téměř již třináctiletého členství v EU. Možnost tohoto porovnání vznikla úplnou shodou náhod a hrátek osudu, které se udály během dvou po sobě jdoucích dnů, jak to již v podobných situacích bývá. Ten problém se jmenuje: naprostá nekoncepčnost v personálních záležitostech, týkajících se významných pozic českých zástupců v nejrůznějších institucích EU se státní správou doma.
 
Zcela konkrétně se to týká kontinuity a umožnění hladkého pokračování významných úředníků v evropských institucích po završení jejich misí na odpovídajících postech v tuzemských strukturách; a současně též cílenou a systematickou podporou a přípravou našich lidí v těchto institucích z domova. A samozřejmě též aktivního a systematického kontaktu mezi Prahou a Bruselem. Z vlastní zkušenosti vím, že v naznačené podobě se toto zdaleka neděje, a to, co je obvyklé například ve Francii, Německu či Polsku je u nás zatím zcela neznámé.
 
Nejen díky významu instituce, v níž pozvolna končí své působení, ale především díky svým obrovským přednostem a schopnostem je Marek Mora právem považován za nejvlivnějšího a nejzasvěcenějšího z Čechů v rámci celého spektra evropských institucí. Krok hlavy státu jmenovat Marka Moru do Bankovní rady ČNB, učiněný zřejmě s aktivním přispěním guvernéra centrální měnové autority, lze takto označit za vskutku mistrovský kousek, svědčící o tom, že to jde a že i pro nejvýše postavené Čechy v EU představuje práce ve veřejné instituci své domoviny vysoce ceněnou hodnotu. A vítězství je to současně i pro příslušnou instituci, která může těžit z nepřeberné zkušenosti, erudice a kompetence odborné i manažerské jmenovaného, pozvolna vytvářené nějakých patnáct let.
 
Nicméně neuplyne ani čtyřiadvacet hodin od této mimořádně příznivé zprávy a nastane na půdě jiné tuzemské politické entity situace, která pozorovateli veškeré iluze o zlepšení systému personální politiky vezme nekompromisně zpět. A právě tento týden začal informací, kdy by si i jeden mohl pomyslit, že ledy se pohnuly k lepšímu i v této věci. V úterý tedy oznámila prezidentská kancelář, že novým členem Bankovní rady ČNB se stane Marek Mora, jak již řečeno osoba neuvěřitelně kompetentní v nejvyšších patrech sekretariátu Rady EU, bezpochyby nejmocnější z klíčových institucí EU.
 
Záhy poté se však odehrál příběh se zcela jiným průběhem, na hony vzdáleným přístupem a postojem, přestože v instituci fyzicky jen nepatrně vzdálené od Pražského hradu. Poslanecká sněmovna – dokonce na druhý pokus – měla posvětit návrat dalšího představitele extratřídy české reprezentace v evropských institucích – do loňského května po 12 let člena Evropského účetního dvora Jana Kinšta, jehož brilantní profesní curriculum svědčí o tom, že by byl obrovskou posilou grémia Nejvyššího kontrolního úřadu.
 
Každé srovnání skřípe, ale sportovní terminologií bych to přirovnal například k přestupu z Bayernu Mnichov do špičkového týmu české fotbalové ligy. Poslanci však – na rozdíl od prezidenta republiky a guvernéra centrální banky v předchozím případě – v případě tomto prokázaly naprostý opak toho být prozíravý, strategický, racionálně a kompetentně uvažující ku prospěchu státu. 62 hlasů, které Jana Kinšta podpořily, si toto uznání zaslouží, pro onen zbytek 138 to buď nebylo téma, anebo to naopak bylo téma natolik důležité, že nemají zájem si do zatuchlého a zabahněného rybníku pustit machra, štiku, která jim může určité nekalosti překazit.
 
Každopádně prokázalo svoji naprostou nekompetentnost rozhodnout v této věci, která může mít nevratné a pro dobro státu zcela škodlivé následky, třeba to, že se dotyčný může rozhodnout z veřejného sektoru přestoupit do toho privátního a stát jeho erudici a kapacitu definitivně ztratí. Pokud takovýmto způsobem uvažuje zastupitelská garnitura pár měsíců před tím, kdy někteří z nich definitivně ztratí ve volbách poslanecký mandát, svědčí to o jejich myšlení v duchu „po nás potopa“. Je to ostatně důvod zamyslet se nad tím, kdo a jakým způsobem vlastně občana České republiky v systému parlamentní demokracie zastupuje.
 
Petr Zahradník, poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)