PREZENTAČNÍ VIDEO HK ČR

 

 

 

 

   

OBCHODUJTE S ÍRÁNEM
 - BRÁNA DO PERSIE
    

  

 

 

 

Regionální a městský rozvoj EU: naladění na pozitivní notu

KOMENTÁŘ PORADCE PREZIDENTA HK ČR PETRA ZAHRADNÍKA

 

I přes všechny problémy, kterým dnešní EU čelí, slyší evropské autority na témata růstu, zaměstnanosti či zlepšení životních podmínek a blahobytu. Kde jinde by měl být rychlejší růst, vyšší zaměstnanost a větší blahobyt realizován a dosahován než na úrovni regionů, a to, pokud možno, homogenně a vyváženě. I o tom bylo hovořeno na nedávném Kohezním fóru, které de facto odstartovalo na politické úrovni debatu o tom, jak bude vypadat kohezní politika a s ní i pravidla pro využívání fondů EU v příštím programovacím období. Evropa, členské státy EU sestávají z regionů (z čeho jiného), které jsou více či méně vyspělé, více urbánní či venkovské.

Jsou dvě základní cesty, jak pozdvihnout jejich ekonomickou vyspělost a prosperitu. Buď prostřednictvím primárního pozdvihnutí venkovských regionů a jejich naplnění plnohodnotnými aktivitami, které jim umožní samonosný, zdravý a udržitelný ekonomický rozvoj, založený na jejich přednostech a maximálním využití zdrojů, kterými disponují; anebo cestou vytvoření ještě příznivějších podmínek pro městské, či urbánní regiony (jež jsou obvykle nositeli přirozeného pokroku a rozvoje a dosažení jejich takové výkonnosti a produktivity, která umožní regionům venkovským, aby se na této zvýšené prosperitě přímo (prostřednictvím pracovní síly) či nepřímo (prostřednictvím zvýšené poptávky po službách a dalších vyvolaných aktivitách ze strany městských regionů vůči těm venkovským) podílely.

K tomu je však třeba splnit několik podmínek, které se ve většině plně dotýkají i České republiky. První z nich je nepochybně dostatečná (kvantitativně, kvalitativně) mobilita, obnášející nejen existenci základní páteře dopravní infrastruktury (u nás stále i po dekádách úsilí hrubě nedostatečnou), ale též jejího efektivního využití prostřednictvím její veřejné i soukromé obslužnosti. Další podmínkou naplnění tohoto cíle je odpovídající rozsah a struktura bydlení, umožňující flexibilně řešit rezidenční potřeby v závislosti na pracovním zapojení. K tomu patří další rejstřík služeb, vedoucí k tomu, že kvalitativní parametry života a práce ve městech a na venkově se sbližují a současně zkvalitňují.

Splývání venkova a měst po kvalitativní stránce může a má mít v EU i svůj mezinárodní či přeshraniční rozměr (zvláště pak v případě, pokud se velké městské aglomerace nacházejí v blízkosti národních hranic). Ať již má čistě vnitrostátní charakter, anebo se odehrává na přeshraniční bázi, je tento proces mimořádně náročný na koordinaci všech aktérů – státem počínaje, přes regiony, municipality, expertní úroveň, soukromý sektor, občanskou společnost. Každý by si měl říci své a současně svojí vehemencí a neústupností nebránit tomu, aby se věci pohnuly.

V mezinárodním kontextu může efektivní zvládnutí celého procesu výrazně přispět k přirozenému vývoji konvergence, jež je v současnosti emotivně až politicky zneužívána, v důsledku čehož dochází k plíživému zavádění bariér mezi různými součástmi EU. Lze pozorovat jitření jizev ve směru východo-západním i severo-jižním, které rozhodně celistvosti a homogenitě EU neprospívá. Konvergence předpokládá pozvolné včleňování ekonomicky slabších zemí a regionů do prostředí těch silnějších a vyspělejších prostřednictvím rychlejšího růstu, přizpůsobování nominálních veličin kvalitativních parametrů, známých pod souhrnným značením konkurenceschopnost. Nepředpokládá to skokové přizpůsobení se východních zemí západním podmínkám (byť samozřejmě téměř třicet let přizpůsobování lze těžko označit skokem; narušenost ekonomických systémů postkomunistických států na samém konci 80. let však byla tak obrovská, že ani několik desetiletí nevedlo k přesvědčivé nápravě).

Efekt skokové konvergence by mohl být stejně destruktivní, jako v případě nadměrné revalvace, kupříkladu v čase měnového sjednocení Německa v roce 1990. Zkrátka, naše země ještě nejsou s to unést západní mzdovou úroveň, stejně jako západní cenovou hladinu. Pozvolna se k ní přibližují a potrvá ještě alespoň jednu další dekádu, než se přiblíží alespoň k těm průměrným na Západě. Rozumně uchopený a realisticky vnímaný regionální rozvoj v naznačeném smyslu pak může zdravému procesu konvergence v EU jenom prospět.

Petr Zahradník, poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)


 

Hlavní partneři HK ČR