Ekonomické sankce EU vůči Rusku – možné dopady na českou ekonomiku

Shrnutí:
EU přijala zpřísněné ekonomické sankce vůči Rusku za jeho postup v ukrajinské krizi. Tyto sankce mají již sektorový aspekt. Týkají se omezení přístupu ruských státních bank na kapitálové trhy, zákazu obchodu se zbraněmi, vývozu zboží dvojího určení
a zákazu dovozu citlivých technologií, které se používají pro těžbu ropy. S ohledem
na charakter stávající obchodně ekonomické spolupráce ČR s Ruskem se dopady mohou projevit ve vybraných odvětvích naší ekonomiky jako např. v segmentu strojírenské výroby. Případné ztráty mohou dopadnout zejména na vybrané české firmy,
jejichž značná část výrobního programu je prioritně orientována na ruských trh.
Kromě přímého vlivu sankcí lze očekávat i nepřímé efekty, jež v některých případech hrají významnější úlohu, a to především ze středně a dlouhodobého hlediska.
 
Text:
Rozšíření ekonomických sankcí ze strany EU vůči Rusku s platností od 31. 7. 2014 na oblast omezení přístupu pro ruské státní banky na evropské kapitálové trhy, zákaz obchodu
se zbraněmi, zákaz vývozu zboží dvojího určení a omezení přístupu Ruska k vyspělým technologiím ve sféře těžby ropy vyvolává otázku vlivu těchto opatření na českou ekonomiku, resp. na stav obchodně ekonomické relace ČR s Ruskem. Na základě dostupných informací
a zdrojů zpracoval kolektiv EÚ ZÚ Moskva předběžnou analýzu možných dopadů sankcí
na českou ekonomiku.
 
V případě našich dvoustranných obchodně ekonomických vztahů s Ruskem může mít největší vliv zákaz vývozu zboží dvojího určení (duálních technologií), které lze použít jak
pro civilní, tak i pro vojenské účely. Tato oblast zahrnuje vybrané oblasti jako obráběcí stroje, některé chemické výrobky, či motory pro letecký průmysl. Řada našich strojírenských firem je primárně orientována na ruský trh. S ohledem na většinový podíl strojů a dopravních prostředků v našem vývozu do Ruska může dojít vlivem sankcí ke ztrátě zakázek a ke snížení našeho vývozu. V případě konkrétních českých firem může dojít k problémům s uplatněním části jejich výrobní produkce na zahraničních trzích a tím i ohrožení části pracovních míst v těchto firmách. Podle prvotních odhadů by se vliv sankcí mohl nejvíce odrazit na českých firmách, které mají v Rusku zásadnější spolupráci jako například Kovosvit, Lom Praha, Alta, TOS Varnsdorf a další.
 
Sankce mohou také poškodit české firmy zprostředkovaně např. vhledem k významu našich ekonomických vztahů s Německem, jehož vývoz do Ruska v r. 2014 postupně výrazně klesá. V této věci je pravděpodobné, že české firmy budou mít méně příležitostí podílet se
na subdodávkách pro německé podniky, jež dodávají svoji finální produkci na ruský trh.
 
Ve finanční oblasti by sankce mohly rovněž ohrozit ruský kapitál v ČR a financování českého exportu ze strany vybraných ruských bank. V neposlední řadě jde také o možné odvetné kroky ruské strany, jež by mohly v krajním případě zahrnovat i nesplácení českých exportních úvěrů, přičemž EGAP v Rusku ručí za obchody v hodnotě několika desítek mld. Kč. Určitý vliv se dá očekávat také v bankovním sektoru, a to v kontextu činnosti ruské Sberbanky, která má v ČR cca 70 tis. klientů.
 
Pokud jde o dopady v energetické oblasti je třeba vzít v úvahu, žeČR je výrazným odběratelem ruských energetických surovin. Nelze sice předpokládat, že by Rusko zastavilo
v reakci na západní (tj. EU a US) sankce dodávky ropy a plynu do EU. Nicméně může dojít
k zastavení dodávek do některých zemí, a to včetně ČR. Pravděpodobnější, i když rozhodně ne aktuální, je případné zastavení dodávek ropy přes ropovod Družba do ČR, SK a HU.
V tuto chvíli je ČR ale schopná případný výpadek pokrýt přesměrováním dodávek na systém TAL-IKL.
 
V plynové oblasti hrozí výpadek dodávek na přelomu podzimu a zimy tohoto roku
v souvislosti s neexistující rusko-ukrajinskou dohodou o dodávkách plynu, spíše než
v souvislosti se západními sankcemi. I v tomto případě je ČR připravená pokrýt případný výpadek dodávkami z alternativního plynovodu – Gazelle. V této souvislosti je nutné připomenout strategický význam kontraktu na dodávky plynu z Norska i fakt, že tento kontrakt na konci roku 2016 vyprší a je tedy na úrovni státu nutné vyvinout maximální úsilí, aby mohlo dojít k jeho prodloužení.
 
V oblasti energetického strojírenství české firmy dodávají do Ruska řadu výrobků. Tohoto sektoru se sankce ale netýkají. Ruská vláda sice již oznámila, že se bude snažit o co největší domácí lokalizaci výroby, avšak reálné možnosti nahradit objemově i kvalitativně
v krátkodobém či střednědobém horizontu evropské dodávky jsou velmi malé. Navíc největším konkurentem českých dodavatelů jsou opět evropské firmy, takže vůči nim
se postavení našich exportérů nijak nezhorší. (Obdobná situace je například také
v automobilovém průmyslu, o kterém není mimochodem při debatě o sankcích ani slovo.)
 
Obecně pokud jde o energetický sektor (případně i další oblasti), nutí současné dění a vůbec základní důvody, pro které jsou vůči Rusku zaváděny sankce, anebo se o jejich zavedení hovoří, k zamyšlení, zda může být vůbec současné Rusko partnerem evropských zemí, včetně ČR, ve strategických projektech s bezpečnostním přesahem, jakými jsou například stavby letišť, přístavních terminálů, jaderných elektráren, ropné a plynové infrastruktury, včetně rafinérií a zásobníků na ropu a plyn, apod.
 
 
 
Vypracovali: J. Erben; M. Mareš; M. Bašta