Základní instituce EU

Dle Lisabonské smlouvy má Evropská unie pět institucí: Evropská komise, Evropská rada, Rada EU, Evropský parlament a Evropská centrální banka. Vedle těchto institucí má však k dispozici další orgány jako je Soudní dvůr, Účetní dvůr či konzultativní orgány Evropský hospodářský a sociální výbor a Evropský výbor regionů.

Evropská rada

Evropská rada neboli Evropský summit je nejvyšším politickým orgánem EU. Jejími členy jsou hlavy států nebo šéfové vlád členských států EU. Za ČR se Evropské rady účastní zpravidla premiér. Lisabonskou smlouvou se Evropská rada stala unijní institucí. Evropské radě předsedá předseda zvolený kvalifikovanou většinou na dobu dvou a půl let (v současné době předsedá Evropské radě Herman Van Rompuy). Jeho mandát je jednou obnovitelný. Předseda připravuje a zajišťuje kontinuitu práce Evropské rady a reprezentuje EU navenek. Jednání se účastní také předseda Komise.

Evropská rada se schází zpravidla čtyřikrát ročně na řádném zasedání a jejím úkolem je určovat strategický směr rozvoje Evropské unie a přijímat tak zásadní politická rozhodnutí, jakými bylo např. přijetí jednotné měny Euro, či rozšíření Evropské unie o nové členy. Evropská rada nemá legislativní pravomoc, ale její závěry mají nejvyšší možno politickou závaznost. Po každém svém zasedání je Evropská rada povinna předložit Evropskému parlamentu zprávu o jednání a každoročně písemnou zprávu o pokroku dosaženém Unií.

Další informace o činnosti Evropské rady naleznete zde.

Rada EU

Na nejvyšší úrovni Rady EU se scházejí ministři vlád členských států podle resortní příslušnosti. Rada EU je dodnes nejdůležitějším rozhodovacím orgánem, přestože se musí o toto výsadní postavení čím dál tím více dělit s Evropským parlamentem. Téměř všechny návrhy jsou nejdříve projednané na úrovni Výboru stálých zástupců (COREPER I/II), případně na úrovni pracovních skupin. Faktické schválení na nejvyšší úrovni ministrů je potom již spíše otázkou formální.

Každý ministr zasedající v Radě EU je zplnomocněn k jednání za svou vládu, souhlas ministra je tedy brán jako závazný pro celou vládu. Ministr zastupující svou zemi nese zodpovědnost také vůči svému parlamentu a tím pádem vůči občanům svého státu, tento mechanismus zaručuje demokratickou legitimitu rozhodnutí Rady EU.

Dohromady existuje deset formací Rady EU různého věcného zaměření:

  • Rada pro všeobecné záležitosti (GAC)
  • Rada pro vnější vztahy (FAC), která je složená z ministrů zahraničních věcí, popř. z ministrů pro evropské záležitosti. Schází se každý měsíc. Plní roli výkonného orgánu EU v oblasti Společné bezpečnostní a zahraniční politiky. Představuje výjimku v systému rotujícího půlročního předsednictví – jako jediná formace má stálého předsedu, kterým je vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
  • Rada pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN), která je složena z ministrů financí a hospodářství jednotlivých členských států Evropské unie.
  • Rada pro justici a vnitřní záležitosti (JHA)
  • Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a záležitosti spotřebitele (EPSCO)
  • Rada pro konkurenceschopnost (COCOM)
  • Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku (TTE)
  • Rada pro zemědělství a rybolov (AGRIFISH)
  • Rada pro životní prostředí (ENVI)
  • Rada pro školství, mládež a kulturu (EYC)


Další informace o činnosti Rady Evropské unie naleznete zde.


Evropská komise

Komise je jediným orgánem EU, který má privilegium zákonodárné iniciativy, jinými slovy cokoli, co se má stát předmětem evropského práva, musí být navrženo Komisí. Jakýkoli návrh textu směrnice či nařízení je zpracován a předložen Komisí, může se tak stát např. na popud Evropského parlamentu nebo Rady EU. Lisabonská smlouva také zavedla tzv. občanskou iniciativu, která opravňuje jeden milion občanů ze značného počtu členských států předložit legislativní návrh v oblastech, které spadají do kompetence Unie.

V současnosti má každý členský stát své zastoupení, což znamená, že Komise má momentálně 27 členů. Komise je politicky odpovědná Evropskému parlamentu, který má právo podat návrh na vyslovení nedůvěry a Komisi odvolat. Zástupci Komise se účastní každého jednání Evropského parlamentu, kde musí obhajovat a vysvětlovat své politické kroky. Toto schéma ne náhodou připomíná vztah známý z České republiky mezi tuzemskou vládou a dolní komorou parlamentu.

Hlavní úkoly Evropské komise lze shrnout do čtyř následujících bodů: navrhovat právní předpisy Evropskému parlamentu a Radě EU; řídit a provádět politiky EU a rozpočet; vymáhat Evropské právo (společně s Evropským soudním dvorem); zastupovat EU na mezinárodní scéně (např. vyjednávat nejrůznější dohody mezi EU a třetími stranami). Současným předsedou Evropské komise je José Manuel Barroso (5leté období);

Další informace o Evropské komisi naleznete zde.

Evropský parlament

Skládá se dohromady ze 736 poslanců, kteří jsou každých pět let přímo voleni občany všech 27 členských států (Lisabonská smlouva zvýšila počet křesel na 751). V Evropském parlamentu zastupují jak národní, tak stranické zájmy. Význam parlamentu, který měl původně pouze poradní úlohu, postupem času roste.

Poslanci Evropského parlamentu nezasedají v rámci národních bloků, nýbrž v rámci celoevropských politických frakcí. Evropský parlament schvaluje společně s Radou EU právní předpisy z mnohých politických oblastí. Na rozdíl od ostatních institucí EU jsou členové parlamentu voleni přímo občany, což parlamentu a tím celé soustavě evropského práva dodává potřebnou demokratickou legitimitu.

Parlament má za úkol také dohlížet na ostatní instituce EU, zejména pak na Komisi. Členové parlamentu schvalují personální složení Komise a mají také právo celý kabinet odvolat. Další důležitou pravomocí je právo spolupodílet společně s Radou EU na tvorbě rozpočtu. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009, posílila legislativní pravomoc parlamentu (spolurozhodovací procedura je nyní nazývána řádnou procedurou), rozpočtovou pravomoc a také pravomoc při rozhodování ohledně mezinárodních smluv (Parlament musí souhlasit se všemi smlouvami, které se týkají záležitostí spadajících do spolurozhodovací procedury nebo vyžadující jeho souhlas).

Lisabonská smlouva dále zvýšila zapojení národních parlamentů do legislativního procesu a právně posílila mechanismus participativní demokracie, který dává právo národním parlamentům na informace, dohled nad dodržováním subsidiarity, zhodnocení legislativy v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, a také revize smluv. Způsob, jakým ke kontrole těchto principů dochází, je vysvětlen v protokolu 2 připojeným k Lisabonské smlouvě. Ten také zavádí tzv. systém včasného upozornění, který opravňuje národní parlamenty, aby se v délce 8 týdnů od finální přeložené verze legislativního návrhu vyjádřily k dodržování principu subsidiarity.

Další informace o činnosti Evropského parlamentu naleznete zde.

Soudní dvůr Evropské unie

Soudní moc Společenství představují 3 soudy

  • Soudní dvůr EU – řeší nejvýznamnější případy
  • Tribunál – řeší běžné soudní spory
  • Soud pro veřejnou službu – řeší pracovně právní spory zaměstnanců

Soudní dvůr (SD) tvoří 27 soudců (za ČR Jiří Malenovský) a 8 generálních advokátů. ESD je příslušný k rozhodování v řízení o předběžných otázkách, řízení o porušení smlouvy, k žalobě na neplatnost právního aktu, žalobě na nečinnost a dále je odvolací instancí proti rozhodnutím Tribunálu. Tribunál (nazýván před přijetím Lisabonské smlouvy Soud prvního stupně) je rovněž tvořen 27 soudci (za ČR Irena Pelikánová) a je příslušný k žalobám na neplatnost právního aktu, žalobám na nečinnost, žalobám o náhradu škody a funguje jako odvolací instance proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu. Soud pro veřejnou službu funguje od roku 2004 ve složení 7 soudců a řeší pracovně právní spory zaměstnanců evropských institucí.

Lisabonská smlouva oblast činnosti ESD rozšířila o soudní spolupráci v oblasti trestních věcí a policejní spolupráce s výjimkou zahraniční a bezpečnostní politiky, která zůstává ve výlučné pravomoci členských států. Byla rovněž posílena procedura porušení povinností vyplývajících ze smluv. Komise má právo uložit členskému státu pokutu nebo penále a shledá-li Soudní dvůr, že dotyčný členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále.

Další informace o činnosti Soudního dvora Evropské unie naleznete zde.

Evropský účetní dvůr

Úkolem účetního dvora je kontrolovat, zda je rozpočet EU řádně naplňován. Dohlíží na to, zda jsou finanční prostředky od daňových poplatníků řádně vybírány a zda jsou prostředky EU vynakládány v souladu s právními předpisy, hospodárně a účelně. Evropský účetní dvůr má právo prověřovat dokumentaci kterékoli osoby nebo organizace, která nakládá s příjmy a výdaji EU.

Další informace o činnosti Evropského účetního dvora naleznete zde.

Evropská centrální banka

Evropská centrální banka byla založena v roce1998 ve Frankfurtu nad Mohanem jako nezávislý orgán s cílem koordinovat měnovou politiku v eurozóně, tzn. v zemích, které zavedly společnou měnu euro. Lisabonská smlouva nově zařazuje Evropskou centrální banku mezi orgány EU. Řídícími orgány Evropské centrální banky jsou Výkonná rada, Rada guvernérů a Generální rada. V Lisabonské smlouvě je nově vymezena Rada guvernérů, která se skládá ze členů Výkonné rady centrální banky a z guvernérů centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro. ECB sestavuje výroční zprávu o činnosti ESCB a o měnové politice za uplynulý a běžný rok a předkládá ji Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Evropské radě.

Další informace o činnosti Evropské centrální banky naleznete zde.

Evropský hospodářský a sociální výbor

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) byl zřízen na základě zakládacích smluv, aby reprezentoval zájmy občanské společnosti. Je složen z 344 zástupců nominovaných členskými státy na 5 let, kteří jsou rozděleni do 3 sekcí - zaměstnavatelé, odboráři a občanská společnost. ČR má v EHSV 12 členů. Zakládací smlouvy přesně stanoví, ve kterých oblastech je při přípravě legislativy nutné EHSV konzultovat. Komise může konzultovat EHSV dle vlastního uvážení i v dalších oblastech. Jeho stanoviska jsou však pro Radu a Evropský parlament nezávazná.

Další informace o činnosti Evropského hospodářského a sociálního výboru naleznete zde.

Výbor regionů

Výbor regionů (VR) zastupuje zájmy regionů a municipalit. Je složen z 344 zástupců nominovaných členskými státy z řad regionálních a municipálních politiků na 5 let. Mandát člena VR je podmíněn mandátem v orgánu v členském státě. ČR má ve VR 12 členů. Stejně jako u EHSV stanoví zakládací smlouvy, ve kterých oblastech je při přípravě legislativy nutné VR konzultovat. Komise může konzultovat VR dle vlastního uvážení i v dalších oblastech. Stanoviska VR jsou pro Radu a Evropský parlament taktéž nezávazná.

Další informace o činnosti výboru regionů naleznete zde.

Chcete-li se o EU dozvědět více, přečtěte si brožuru Po stopách Evropské unie.