![Hospodářská komora České republiky [logo]](/img/hkcr-logo.png){kind=logo}
Základní instituce
Rada je složena z nejvyšších představitelů členských států – předsedů vlád, případně z prezidentů, mají-li výkonné pravomoci. Jednání Rady se účastní i předseda Evropské komise, úkolem tohoto orgánu je definovat obecné směřování politiky Evropské unie (EU).
Rada má na starosti strategické plánování politiky a je zodpovědná za základní politická rozhodnutí. Jelikož se jedná o nejvýše politicky postavený orgán EU, je Evropská rada platformou pro jednání v případě krizových situací, kdy je potřeba zaujmout jasný postoj na evropské úrovni. Případné spory mezi členskými státy, které nebyly s to zainteresované strany vyřešit bilaterálně, jsou postoupeny k diskuzi v Evropské radě.
Evropská rada nemá pravomoc přijímat právní normy, jejím jediným úkolem vymezení politického směřování EU jako celku. Jakékoli dokumenty vydané Radou nemají žádnou právní závaznost, na druhou stranu slouží jako důležité podkladové materiály pro činnost Evropské komise i Rady EU. Evropské radě předsedá nejvyšší představitel výkonné moci členského státu, jež je tou dobou předsedající zemí. Rada se schází zpravidla čtyřikrát ročně, vždy dvakrát za dobu předsednictví jedné členské země. Nejvýznamnějšími bývají tzv. letní (druhá polovina června) a zimní (prosinec) Evropská rada, jimiž je uzavíráno a rekapitulováno předsednictví jedné členské země. Závěry Evropské rady jsou vždy významným vodítkem pro směřování EU v nadcházejícím krátkodobém horizontu.
Na nejvyšší úrovni Rady EU se scházejí ministři vlád členských států podle resortní příslušnosti. Rada EU je dodnes nejdůležitějším rozhodovacím orgánem, přestože se musí o toto výsadní postavení čím dál tím více dělit s Evropským parlamentem. Téměř všechny návrhy jsou nejdříve projednané na úrovni Výboru stálých zástupců (COREPER), případně na úrovni pracovních skupin. Faktické schválení na nejvyšší úrovni ministrů je potom již spíše otázkou formální.
Každý ministr zasedající v Radě EU je zplnomocněn k jednání za svou vládu, souhlas ministra je tedy brán jako závazný pro celou vládu. Ministr zastupující svou zemi nese zodpovědnost také vůči svému parlamentu a tím pádem vůči občanům svého státu, tento mechanismus zaručuje demokratickou legitimitu rozhodnutí Rady EU.
Dohromady existuje devět rad různého věcného zaměření: Obecné záležitosti a vnější vztahy, Hospodářství a finance (ECOFIN), Spravedlnost a vnitřní věci, Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele, Konkurenceschopnost, Doprava, telekomunikace a energie, Zemědělství a rybolov, Životní prostředí, Vzdělávání, mládež a kultura
Komise je jediným orgánem EU, která má privilegium zákonodárné iniciativy, jinými slovy cokoli, co se má stát předmětem evropského práva, musí být navrženo Komisí. Jakýkoli návrh textu směrnice či nařízení je zpracován a předložen Komisí, může se tak stát např. na popud Evropského parlamentu nebo Rady EU.
V současnosti má každý členský stát své zastoupení, což znamená, že Komise má momentálně 27 členů. Komise je politicky odpovědná Evropskému parlamentu, který má právo podat návrh na vyslovení nedůvěry a Komisi odvolat. Zástupci Komise se účastní každého jednání Evropského parlamentu, kde musí obhajovat a vysvětlovat své politické kroky. Toto schéma ne náhodou připomíná vztah známý z České republiky mezi tuzemskou vládou a dolní komorou parlamentu.
Hlavní úkoly Evropské komise lze shrnout do čtyř následujících bodů: navrhovat právní předpisy Evropskému parlamentu a Radě EU; řídit a provádět politiky EU a rozpočet; vymáhat Evropské právo (společně s Evropským soudním dvorem); zastupovat EU na mezinárodní scéně (např. vyjednávat nejrůznější dohody mezi EU a třetími stranami);
Skládá se dohromady ze 736 poslanců, kteří jsou každých pět let přímo voleni občany všech 27 členských států. V Evropském parlamentu zastupují jak národní, tak stranické zájmy. Význam parlamentu, který měl původně pouze poradní úlohu, postupem času roste.
Poslanci Evropského parlamentu nezasedají v rámci národních bloků, nýbrž v rámci sedmi celoevropských politických frakcí. Evropský parlament schvaluje společně s Radou EU právní předpisy z mnohých politických oblastí. Na rozdíl od ostatních institucí EU jsou členové parlamentu voleni přímo občany, což parlamentu a tím celé soustavě evropského práva dodává potřebnou demokratickou legitimitu.
Parlament má za úkol také dohlížet na ostatní instituce EU, zejména pak na Komisi. Členové parlamentu schvalují personální složení Komise a mají také právo celý kabinet odvolat. Další důležitou pravomocí je právo spolupodílet společně s Radou EU na tvorbě rozpočtu.
Další informace o činnosti Evropského parlamentu naleznete také zde
Evropský soudní dvůr (ESD) je nejvyšší instancí, soudí výhradně podle práva Evropských společenství (ES). Řeší spory mezi členskými státy, mezi EU a členským státem, mezi institucemi EU a mezi jednotlivci a Evropskou unií. K ESD zpravidla jednotlivec žalobu podávat nemůže, výjimku tvoří např. žaloby proti rozhodnutím orgánů ES, která jsou přímo závazná pro jednotlivce.
Úkolem účetního dvora je kontrolovat, zda je rozpočet EU řádně naplňován. Dohlíží na to, zda jsou finanční prostředky od daňových poplatníků řádně vybírány a zda jsou prostředky EU vynakládány v souladu s právními předpisy, hospodárně a účelně. Evropský účetní dvůr má právo prověřovat dokumentaci kterékoli osoby nebo organizace, která nakládá s příjmy a výdaji EU.
