18/12 NV o odměně a náhradách soudního exekutora; T: 26.1.2012

Podle navržené právní úpravy by soudnímu exekutorovi v případě „dobrovolného“ plnění povinného, pokud by výše vymoženého plnění nepřevýšila 10 000 Kč, měla náležet paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 750 Kč. Nedotčena zůstane možnost soudního exekutora prokázat, že vynaložil v souvislosti s exekučním řízením vyšší výdaje; v tomto případě mu tyto prokázané výdaje budou nahrazeny. Lze předpokládat, že pokud bude exekuce skončena poté, co povinný „dobrovolně“ ve výše uvedené lhůtě, tedy v podstatě v prvních fázích exekučního řízení, splnil svoji povinnost a uhradil náklady exekuce a půjde-li o exekuce na bagatelní částky, nevynaloží exekutor v souvislosti s řízením takové výdaje, jaké by vynaložil, pokud by exekuce byla skutečně provedena.

Změna § 11 odst. 1 písm. a) by měla postavit na jisto, že v případě, kdy povinný splnil svoji povinnost „dobrovolně“ na základě výzvy zaslané soudním exekutorem a jde-li o exekuci ukládající zastavení peněžité částky, náleží exekutorovi odměna ve výši 50 % i z minimální částky stanovené v § 6 odst. 3 vyhlášky, tedy 1500 Kč, a nikoliv tato minimální odměna celá (3000 Kč). Platná právní úprava v tomto ohledu zejména v aplikační praxi vzbuzuje pochybnosti, protože v § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky je odkazováno pouze za § 6 odst. 1 a 2.