PREZENTAČNÍ VIDEO HK ČR

 

 

 

OBCHODUJTE S ÍRÁNEM
 - BRÁNA DO PERSIE
    

 

 

 

Anketa HK: Věřitelé a dlužníci v podnikatelských vodách

Hospodářská komora ČR provedla na konci října anketu mezi tisícovkou podnikatelů, u nichž zjišťovala, (zda a) z jakých důvodů se ve svých podnikatelských životech dostávají do pozice věřitele či dlužníka, jak vnímají práva a povinnosti těchto protistran apod. Podle výsledků tento ankety má zkušenost s nesplácením závazků naprostá většina firem, a to jak z pozice věřitele, tak dlužníka. Často se dostávají do obou těchto rolí, více než polovina se jich stává dlužníky v důsledku druhotné platební neschopnosti. Nejčastěji se pravidelně v roli věřitele ocitají velké firmy, uvádějí to v osmi případech z deseti. Naproti tomu mikrofirmy takovou zkušenost mají „pouze“ v 60%.

Hospodářská komora ČR provedla na konci října anketu mezi tisícovkou podnikatelů, u nichž zjišťovala, (zda a) z jakých důvodů se ve svých podnikatelských životech dostávají do pozice věřitele či dlužníka, jak vnímají práva a povinnosti těchto protistran apod. Podle výsledků tento ankety má zkušenost s nesplácením závazků naprostá většina firem, a to jak z pozice věřitele, tak dlužníka. Často se dostávají do obou těchto rolí, více než polovina se jich stává dlužníky v důsledku druhotné platební neschopnosti. Nejčastěji se pravidelně v roli věřitele ocitají velké firmy, uvádějí to v osmi případech z deseti. Naproti tomu mikrofirmy takovou zkušenost mají „pouze“ v 60%. 

Pouhá třetina firem uvedla, že se nikdy nestaly dlužníky. Nejvíce dlužníků je podle výsledků šetření mezi středními a velkými firmami (přiznalo to shodně 21%), naopak skoro polovina (46%) respondentů z řad mikrofirem uvedla, že se v roli dlužníka nikdy neocitla. Přesně 3, 5% respondentů si myslí, že práva a povinnosti dlužníka jsou vůči věřiteli v rovnováze a praxí je toto dodržováno. Dlužník má podle části respondentů výhodu především v tom, že do soudních sporů se mnoha podnikatelům nechce, jsou časově náročné a neefektivní. 

„Skutečnost je bohužel taková, že platební morálka je u nás stále ve velmi špatném stavu. Na vině jsou především nedostatečné právní jistoty, špatná vymahatelnost práva. Soudní proces táhnoucí se roky může menší podnikatelské subjekty naprosto vyčerpat, splacení své pohledávky se ve finále taková firma už ani nemusí dočkat. Firmám proto doporučujeme do smluv vkládat rozhodčí doložku, která řešení případného sporu odkazuje k rozhodčímu soudu. Zde se délka řešení sporu pohybuje v řádech měsíců, jde tedy o proces nepoměrně kratší,“ říká Jaromír Drábek, prezident Hospodářské komory ČR.

VĚŘITELÉ:
Věřitelem se podle výsledků ankety stává 94% podnikatelů, ať už opakovaně (71%), nebo ve výjimečných případech (23%). Více než třetina (35%) těchto firem vzniklou situaci vnímá jako nutné zlo, resp. běžnou praxi, s níž se naučily počítat. O něco méně (30%) respondentů označilo takovou situaci za krajně nepříjemnou, působící firmě problémy. Respondenti uváděli, že jejich firmy pociťují kombinaci všech těchto důsledků.
Pro vyřešení situace, kdy měly nesplacené pohledávky u většího množství dlužníků, byly v některých případech nuceny čerpat úvěr, říkají, že jim kromě rostoucích nákladů situace omezuje možnosti dalšího rozvoje, apod. Některé firmy proto raději fakturují předem, nebo požadují platbu hotově při předání zboží, „půjčování“ si peněz tímto způsobem se podle některých stalo obchodní náplní.
Sedmdesát procent respondentů si myslí, že věřitel nemá dostatečné zastání v legislativě, a že tento stav nelze narovnat praxí. Pětina (22%) firem přičítá neuspokojivou situaci porušování zákonů.
Respondenti často přičítali nevyhovující stav délce soudního řízení: „Právo musí být tvrdší vůči dlužníkovi, ale i současná legislativa musí být vykonávána daleko rychleji a tvrději.“ Vymáhání pohledávek prostřednictvím soudních řízení je podle většiny odpovědí složité, zdlouhavé a neefektivní, věřitel raději řeší problém sám. Při soudním řízení je podle některých kladen příliš velký důraz na formální stránku obchodních vztahů: „Když například nelze prokázat datum splatnosti či dojde ke zpochybnění dohodnuté ceny, měl by soud rozsoudit případ za podmínek obvyklých s době plnění. Taktéž jsou časté případy především u postupovaných pohledávek, kdy soud shledá drobnou chybu v legitimaci postupníka a případ zamítne.“
Malé firmy v roli věřitelů se podle ankety obávají vyvolání sporu s dlužníkem - velkou společností:„Velké firma v pozici dlužníka se chová mnohdy z pozice síly, vztahy jsou nekorektní, protahují splatnosti, protahují zaplacení i po dohodnuté lhůtě splatnosti. Menší firmy z pohledu dlouhodobé spolupráce nemají sílu podnikat razantnější kroky.“

DLUŽNÍCI:
Do role dlužníka se podle výsledků ankety dostává opakovaně skoro pětina českých firem (18%), ve výjimečných případech se v této roli ocitá téměř polovina (46%) odpovídajících respondentů. Zbývajících 36% podnikatelů uvedlo, že se v pozici dlužníka nikdy neocitli. Více než polovina (56%) firem se podle výsledků ankety stává dlužníky kvůli druhotné platební neschopnosti. 13 podnikatelů ze sta přiznává, že se tak stalo jejich vlastním pochybením, ať už šlo o špatné rozhodnutí, omyl apod. Sedm procent respondentů přičítají takovou situaci nedostatečnému cash flow, kvůli kterému nemají dostatek prostředků třeba na nákup surovin. Kombinace výše uvedených důvodů přivádí do pozice dlužníka 18% odpovídajících podnikatelů.
Jsou ale i jiné důvody, které z firem činí dlužníky, podle nich samotných k nim patří například dlouhodobou nemoc, vysoké daně a odvody, zdražení úroků, podvod obchodního partnera atd.
Dvě třetiny oslovených si myslí, že ačkoli dlužník není legislativou nijak zvýhodňován, v praxi je mu ale tolerováno více, než je správné. Kromě špatné vymahatelnosti práva si firmy ztěžovaly například na povinnost odvádět daně za neproplacené faktury, navrhují také třeba zavádění sankcí: „Dlužník by měl být vůči věřiteli v pozici jako každý jiný k finančnímu úřadu. Nesplnění závazku by se mělo automaticky sankcionovat, jako například nesplnění závazku vůči finančnímu úřadu. Vše by ale muselo být dané zákonem.“

Zhruba třetina odpovědí pochází od představitelů tzv. mikrofirem (max. 9 zaměstnanců), stejnou skupinu tvoří také malé firmy (10 – 49 zaměstnanců). Střední firmy byly zastoupeny podílem 24% odpovídajících a 7% byly společnosti nad 250 lidí. Respondenti se nejčastěji zabývají zpracovatelským průmyslem (26%), následuje obchod, stavebnictví ( 21, resp. 19%) a služby (14%). Oslovení živnostníci a firmy působí napříč všemi regiony ČR.