BOJ O MINIMÁLNÍ MZDU MEZI PODNIKATELI A ODBORY POKRAČUJE

Zvýšení minimální mzdy o 100 korun znamenalo na českém trhu práce snížení počtu zaměstnanců o 0,4 procenta. Tvrdí to studie Vysoké školy ekonomické. A i přesto se odboráři zas a znovu snaží přesvědčit vládu o potřebě dalšího navýšení. Tentokráte dokonce o nekompromisních 1 600 korun. Proti tomuto umělému navyšování nákladů českých firem je nutno zakročit a minimální mzdu odpolitizovat tak, aby korespondovala s hospodářským vývojem.

Je to tu znovu. Odboráři požadují po Sobotkově vládě další skokové zvyšování minimální mzdy. V lednu 2017 by ji rádi viděli na hodnotě 11 500 korun za měsíc. To ovšem pro firmy představuje nereálně vysoký nákladový šok, který budou muset reflektovat ve snížení počtu zaměstnanců či v cenách pro koncové spotřebitele. Boj, který nemá vítěze, ale jen poražené, pokračuje. Hospodářská komora ani firmy samy si v žádném případě nemyslí, že by každý zaměstnanec neměl dostávat takovou mzdu, kterou si za odvedenou práci zaslouží. Neztotožňují se ovšem s faktem, že by tuto mzdu měl určovat direktivně někdo shora, mimo firmu.

 

V neutichajícím sporu o minimální mzdu mezi zaměstnavateli a českými odbory začíná nové kolo. Jako by novoročním zvýšením nejnižšího výdělku o 700 korun na hodnotu 9 900 korun měsíčně odbory nabraly na sebevědomí. Pouze měsíc od zavedení přicházejí s návrhem na opětovné jednorázové navýšení, které ovšem nemá v české historii obdoby. Od příštího roku požadují odboráři zvednout minimální mzdu rovnou o 1 600 korun. Nutno podotknout, že odborům nechybí kuráž, chtít takto razantně uměle zvednout zaměstnavatelům náklady. A to ještě považují částku 11 500 jako minimum, zřejmě by si přáli navýšení daleko vyšší. Podle Hospodářské komory je takový požadavek absurdní. Podnikatelé by se měli v boji, který nemá vítěze, ale pouze poražené, odborům postavit a minimálně požadovat vyjmutí rozhodování o výši minimální mzdy z politických rukou a navázání její výše na reálný stav ekonomiky tak, jak je tomu obecně u mezd v soukromém sektoru.

Odpolitizovat a navázat na ekonomický vývoj
Odboráři mají ve svých snahách velkého spojence – vládu. Premiér Bohuslav Sobotka by rád viděl nejnižší hranici mzdy, kterou zaměstnanec může pobírat, na úrovni 40 procent průměrné mzdy. Ta dosáhla ve třetím čtvrtletí loňského roku 26 072 korun, což by dnes odpovídalo nastavení minimální mzdy na hodnotu zhruba 10 500 korun. Ekonomicky se však jako přijatelnější veličina, na kterou navázat projekci zvyšování minimální mzdy, jeví medián mezd v ekonomice, který představuje hodnotu přesně uprostřed mzdového rozdělení. V loňském třetím čtvrtletí byla střední mzda 22 531 korun. Tento přístup můžeme vidět kupříkladu ve Velké Británii. Pokud by institut minimální mzdy dostal jasný rámec, kterak a kdy ji valorizovat v návaznosti na reálnou ekonomiku (tedy zejména na vývoj HDP, inflaci, zmíněný medián mezd a v první řadě na produktivitu práce), a nikoliv pouze vlivem odborářské lobby na vládě, mohl by zřejmě posloužit více. Podnikatelé by přinejmenším dokázali lépe předvídat, o kolik a kdy se budou regulované mzdové náklady zvyšovat. To by umožnilo firmám méně se zabývat sledováním politikaření a lovení voličských hlasů levicové vlády z řad zaměstnanců a naopak podnikat v jistějším ekonomickém prostředí.

Věčná debata
Proč by vůbec měli zaměstnavatelé vyplácet vyšší mzdy poté, co se na tom dohodnou politikové? Firmy platí zaměstnancům podle toho, jakou přidanou hodnotu jim tito pracovníci pomohou vyrobit. Zvýšením minimální mzdy jistě produktivita pracovníka nevzroste. Vyšší náklady na mzdy se proto odrazí v něčem jiném. Jednou možností je, že pro firmu nejméně postradatelný pracovník bude muset z kola ven a přidá se do řad nezaměstnaných. Paradoxně se jedná právě o zaměstnance s nízkou mzdou, kterým měla v první řadě minimální mzda pomoci. Kdo na tom vydělá? Nikdo. Druhou možností je, že zaměstnancům práce zůstane, ale vládní nákladový šok se projeví ve zdražení firmou vyráběného produktu či služby. Opět žádné vítězné oslavy vlivu minimální mzdy. Jediné, co poroste, bude inflace. Dalším důsledkem neuváženého zvyšování minimální mzdy je to, že hůře placená pracovní místa ani nevzniknou. Pokladní v dnešní době již hravě nahradí samoobslužné pokladny. Zvýšení minimální mzdy tak může vést ke zvýšení nezaměstnanosti či pomalejšímu růstu zaměstnanosti, ne-li podvázat celkový ekonomický růst.

Ekonomové tvrdí, že…
Shodu na efektech minimální mzdy mezi ekonomy bychom zřejmě hledali marně. Liberální think tank Cato Institute, který je v tuzemských poměrech znám zejména dnes již bývalým členstvím dnes již bývalého prezidenta Václava Klause, kupříkladu zmiňuje řadu studií poukazujících na negativní důsledky minimální mzdy ve Spojených státech. Zejména pak, že minimální mzda nijak nepomohla k řešení svého hlavního cíle – snížení chudoby. V další často zmiňované studii zkoumali američtí ekonomové David Card a Alan Krueger vliv zvýšení minimální mzdy na zaměstnanost v odvětví rychlého občerstvení v New Jersey a východní Pensylvánii. Studie nepřinesla důkaz, že by zvýšení minimální hodinové mzdy snížila zaměstnanost. V tomto bodě je však nutno podotknout, že v jiném místě, čase i odvětví se budou ekonomické důsledky minimální mzdy vždy lišit. Asociace samostatných odborů proto pověřila ekonomy z Vysoké školy ekonomické v Praze vypracování studie vlivu minimální mzdy na zaměstnanost v České republice. Z analýzy z listopadu loňského roku vyplývá, že během období let 1996 až 2015 se zvýšení minimální mzdy o 100 korun projevilo snížením počtu odpracovaných hodin o 0,6 procenta, tedy asi o 7,1 milionu hodin. Zároveň to znamenalo také snížení počtu zaměstnanců o 0,4 procenta. To je zhruba 20 tisíc lidí. Podle závěrů analýzy jsou možnosti českého trhu práce přizpůsobit se takovýmto externím mzdovým šokům omezené. Na vině jsou zejména značná legislativní omezení v pracovněprávních vztazích, tvrdí analytici.

Mzdy porostou, ale ne díky politikům
Není pochyb o tom, že stagnující mzdy ekonomice ani lidem v ní nikterak neprospívají. Snažit se však regulativní cestou jejich úroveň zvýšit bude spíše znamenat, že lidé s nejnižší kvalifikací nedostanou příležitost dostávat ani nízkou mzdu. Pracovní místa pro ně nevzniknou, nezaměstnanost se zvýší. Umělý růst mezd v soukromém sektoru se nakonec přelije do sektoru veřejného. Tam je ovšem těžké posoudit, který zaměstnanec vytváří nejnižší přidanou hodnotu, obecné blaho se dá jen těžko měřit, a proto nedojde k propouštění, ale přidáno dostanou všichni. Zvyšování minimální mzdy se tak projeví v mírně vyšší nezaměstnanosti a zvýšení schodku státního rozpočtu. Odpolitizujme proto už konečně minimální mzdu a peněžní hodnocení produktivity práce zaměstnanců nechme na jejich nadřízených. Rozhodně u nás neplatí, že by zaměstnavatelé „využívali“ zaměstnance a nedělili se s nimi o zisky, jak lidem vnucují odboráři.

Tomáš Plzák
externí spolupracovník HK ČR

Čtěte také: Ladislav Minčič: Nešťastná třináctka aneb Opravdu sleduje volání po vyšší minimální mzdě solidární zájem o každého nízkopříjmového zaměstnance?